Jejda, tohle nebylo zadarmo. Sektory obzvlášť vypečené, okořeněné ostrým větrem, alespoň se neprášilo.

Dva týdny jsem v krizi po strašné náloži ze sólo Temelína (to je tak, když někdo přijede na start o 15 minut pozdě). Železného Dědka jsem nezvládl a celý týden jsem bez energie. Nabídku na Holickou 100 jsem přijal s povděkem, že se nebudu muset gumovat v bahně. Jenže to by mi Kapr nesměl po dojetí časovky vysvětlit, že druhý den to jede nejlíp a že na Lawi určitě musím.

Začátek nečekaně dramatický. 250 metrů od ostrého startu nacouval z polňačky do pelotonu ***, zastavit balík rozjetý na 55 km/h není sranda. Takový typ selekce nikdo nečekal. V půlce prvního sektoru těžký pád kousek přede mnou, sotva jsem se vyhnul. Pak už žádné drama, jen zábava na polňačkách a dřina na silnicích.

První desítku kilometrů jsem byl trochu ztuhlý po včerejší časovce. Na prvních sektorech se lajna trochu drobila a já jsem ztrácel místo posouvání se vpřed. Se štěstím jsem se chytil za juniora z Dukly. Po defektu se vracel na čelo. Jel neskutečně, sotva jsem mu stačil plápolat v háku. Alespoň jsem se probral a dostal do tempa. Posunul jsem se hodně dopředu a nabalila se skupinka silných soupeřů. Nezůstal nikdo, kdo by se jen vezl. Ti prostě neuviseli. V takové groupě se pak krásně jede. K tomu kolem půlky závodu jsem měl neskutečné nohy a náležitě jsem si to užíval.

Duklák nám nakonec nastoupil v kopci a odjel (prý se k nám dotáhl za autem a po odjetí od nás zase pokračoval za autem ... jeho boj, ale tahal brutálně). Tempo jsme drželi dál slušné. Tedy od 80. km to byl spíš hromadný boj o přežití.

Sektory byly rozmanité, od rozsekané asfaltky po krásné betonové dlaždice. Bahno skoro žádné, jen tu a tam louže. Mnohem horší byl jemný písek, ten je na silničních pláštích hodně krutý. Defektů bylo na trati hodně a s přibívajícími kilometry a ubívající silou jen houšť. Naše skupinka jela technické sektrory pomalu a projeli jsme bez defektu. Nebyla to úplně špatná strategie.

Do cílového kopce vymleto, nikdo to nechtěl hrotit, práda. Dokud se neohlédneme a nevidíme velkou skupinu. Takže i k zámečku se šlapalo. Dva z pětice mi ujeli, dva jsem pojel. Za mě úspěch.

Na bednu to zdaleka nebylo, ale i tak to bylo mé nejrychlejší Lawi.