Měl bych jít spát, ale jsem rozjetej jak buldozer. Lítám po bytě v trenýrkách a větrám. Přitom je tu 18 stupňů. Venku -3°C. V týdnu jsem oholil v návalu euforie kopyta, když jsem vypadl z tepla ložnice do vany. Asi jsem to neměl dělat. Dnes jaro nepřišlo, ale orange borečkům to nevadilo. V krutém mrazivém větru, kterého jsme si užili ze všech stran, v několika sněhových přeháňkách, po suchých silnicích, mírně mokrých, plných vody anebo po vyjetých kolejích ve sněhu, jsme nakonec všichni dobyli Trosky! Psaly se zase velké příběhy, které se budou navždy citovat. Třeba když si nás u Mcel sjede osamocený Turista. Tohle dodá sil! Nebo když se se suchým oblatníkovaným zadkem koukáte na Hulise + jeho spolužáka, jak si cákají na zadek na svých jednicích přes 150 km. Nevěřil jsem, že Trosky dáme, myslel jsem, že maximálně v Sobotce to točíme na raut do zasedačky v Brodě. Ale orange duch jel s námi a tohle by nám neodpustil. Trosky pokořeny a pak hurá do Rožďalovic do vyhlášené cukrárny. Omamné chvíle v dětském koutku. Dáváme Vídeň, jako předzvěst před soustředěním, které podle avizovaných účastí slibuje další kolosální zážitek. Před Brodem jsem už sosal poslední kapky paliva ze dna nádrže. Hulis oplácel to, co jsme mu umožnili směrem tam a jel snad hodinovou špic. Vyhřátá zasedačka obsazena, Hulis family nezklamali a připravili gurmánský zážitek. Tohle zase bralo za srdce! Děkujeme moc! Vývar, nespočetně lívanců s tvarohem, cukrem a marmeládou, cola a panák mě dali zase do latě. Děsil jsem se té cesty Brod-vana v protivětru. Ale za Brodem se podávala finální lahůdka v podobě Turistovi Caddyny. Jel nám špici až do Uhříněvse. Neskutečný! Mysleli jsme na Kapra, jak si to musí odmakat sám, je to ďábel, i když ráno málem vyměkl. Hoši, tohle zase byla sobota, která se nedá nikomu vyprávět, tohle se musí zažít. Tohle nenatočí nikdy žádný Hollywood, tohle neumí žádné 4DX 3D, MAX4D 3D ani IMAX 3D! Tohle umíte jenom vy wobjížděči, jsem rád, že jsem vás potkal, a ještě to dokáži s vámi zažívat!