Týdny dopředu hlásím, že z Jíža to letos (jako loni) nedám. V hlavě dobojováno, už se jen vozit a hlavně si užít ten konec v Sojo. Blikačky s radostí nechávám doma a mažu autem do Sojovic. Tam už Oťas, Mnich a Pavel D. Jak se později ukáže, tak jsme ze Sojo takhle komplet, tedy včetně pana vedoucího Kapra. V Lysé ještě nabrat nezdolné velewobjížděče z Jíža, Kolíkáče, HonzuBe a Vláďu.
Vyrážíme vstříc dobrodružství, všichni na jednicích a pěkně to nahazuje. Sobecky se deru na špic a furiantsky hlásím, že z ní neslezu, dokud to neoschne. Hm... Mokro je tedy fest, ale teplo to kompenzuje. Na poslední chvíli jsem zvolil variantu s možností sundat návleky na ruce a nohy mám rovnou krátký. Tak ještě to sluníčko aby vylezlo a trochu asfalt vysušilo. Místo toho za Milovicema pavé, to sice nenahazuje, ale mou dušičku moc nehřeje. Nu což. Nějak jsem odstřídal, ale radši rovnou za balík, nechci bejt zahnojenej jak HonzaB. Jen mě přijde divný, že nejedu v háku a stejně si vůbec nedávám. No nikomu se holt v tom mokru jet nechce. Vlkava a Loučeň pořád s odlepem a pořád na vodě. Naštěstí dál už se klube slunce a začíná to schnout. Zkouším trochu probudit skupinu a na 190W (sic!) se přeženu kolem balíku, aniž by někdo zahákoval. Nebrzdím ale vzadu se dál spí, takže nakonec musím prostě na brzdy, jinak bych jel sám až na Ještěd. Připojuje se Sukes a dostává co proto, že jsou všichni od bahna. Mělo se jet včera na zimákách a byl by klid...
Striktně výletní tempo trvá, takže se stíhá probrat spousta věcí a najednou už se na nás směje Svijanský pivovar a my se blížíme do kopců. První brdek do Husy po ultra nerovným povrchu je tak na rozehřátí a rozmasírování svalů. Pak foto u brány za Sychrovem a užívat si zdejší silničky zapadané listím. No chvílema mám strach, jestli to v tom mokru vůbec půjde vyjet, ale vše nakonec v pohodě. Musím říct, že takhle podzimní jsem to tu na kole asi ještě neviděl a to to tady mám projetý křížem krážem.
V Hodkovicích ještě sháníme WDčko na Kolíkáčův řetěz a vodítko, takže pumpa u dálnice dost vydělá. Pak už hurá na Ještěd. Teda ještě předtím se brodíme listím po cyklostezce podél dálnice. Ale Hanychov už se blíží, takže poslední zastávka a sundat co jde. Já už jsem tedy dávno vyletněn, tak jen koukám, jak všichni tvrdí, že to nebudou hrotit, ale většina se svléká pomalu do naha. Tak nevím. Já to v hlavě vůbec nemám, tak radši mlčím, ať se nepřidám do skupiny, jsem marnej, určitě nepojedu a pak nahoře budu mrznout...
Kapr nastupuje hned jak nacvakne a my se tak nějak vydáváme za ním. Najíždíme na hlavní směr Výpřež a tak nějak všichni koukaj, že to mám sjet, nebo co. Jedu jakous takous údržbu kolem 280W, ale moc se mi to líbí. Nakonec se z toho zkusím vyvléct, že přece nebudu sjíždět týmového kolegu v naději, že ho necháme jet. To bohužel nevyšlo a Pavel trochu potáhne a pak už jede Vláďa s Kolíkáčem. Na tým se nijak neohlíží a drtí to směr vrchol. Z hrůzou zjišťuju, že za náma nikde nikdo, takže to moc na pokec k vysílači nevypadá. Kapr je dojet a brzo si vystupuje. Já nějak visím, těch 280W ještě vypadá snesitelně. Ale když před Výpřeží Kolíkáč přitopí, tak na to kašlu. Přece se řeklo, že se závodit nebude... No fakt je ten, že jsem teda hrozně línej se zvednout.
Nechávám je jet a vlastně se ani nedivím, že na to nemám. Dyť jsem to letos úplně nešetřil a zvedal jsem se furt, na závodech jsem musel a jen tak na tréninku jsem pro to taky nešel daleko. Tak se to sečetlo a teď to se mnou ani nehne. No a? Sakra je říjen, tak co! Jedu dál pěknou tužku a čekám, až mě dojede Kapr, jen trochu tápu, jestli si bude chtít podívat, nebo mi za to hned veme... no vlastně ho asi spíš typuju na tu druhou variantu. Ale zatím se moc neblíží, tak si spíš jen přemýšlím, jak moc jsem línej a jak dlouho bude trvat, než zas budu mít chuť se aspoň trochu zmáčknout.
Poslední parkoviště, tady se to trochu rovná. Kapr za mnou a hele, ono je tu víc lidí. Vlastně tu jsou skoro všichni. No tak to je pecka. To mi aspoň vyjde, že nahoře nebudu dlouho mrznout. Před tunýlkem ještě hodím do placu, jestli jsou si všichni vědomi, že se teda jako jede o bednu, což pár lidí přinutí se zvednout a my jim s Kaprem aspoň pěkně zafandíme.
No hezký to bylo. Nahoře fakt jen chvilka než dorazí úplně všichni a hned se zase letí dolů. Mlha kol kolem a sjezd oslizlej, ale tak když jsem to odflákl nahoru, tak dolů to vezmu z parkoviště trochu pečlivě. A nakonec je z toho PR i na mokru... No párkrát už jsem to jel.
Pak zase seskupit a hurá na Rašovku. Jedu údržbových 250W, ale líbí se mi, jak to zbytek respektuje a nikdo nejde přes. Jestli už vypadám staře a moudře, nebo je to tou Šlapkou roku? Nicméně nahoře ještě chvíli čekačka a pak zase mokrý sjezdík. Naštěstí už zase svítí a čím blíž jsme pumpě s párkama, tím je větší teplo. Pumpa nás vítá s lavičkami, vše zalité sluncem, jen párků je nedostatek a slečna úplně neovládá technologii ohřívání, tak ne na všechny se dostalo. I tak ale velmi vítaná a příjemná pauza, takhle teplo tu snad na podzim ještě nebylo a kdo ví, jestli na jaře.
Ale valíme dál, Kolíkáč nervózní z návratu na jížo, já víc než spokojen, že mám auto v Sojo. I tak se ale rozjíždí docela pěkný tempo, přeci jen už se není na co šetřit, tak tam každý pošle co má. Teda já už ne, na mě to nějak dolehlo a hlavně se na špici musí jet o pár wattů víc než doteď a to bolí. A to mě moc neba. Co mě naopak baví, je hecovat Sukese na špici s Mlhošem. Sukes vypadá, že si na pumpě něco šlehnul, a posílá to tam neskutečně. Mlhoš se sice v bolavej špicích normálně vyžívá, ale teď se kluci nějak nemůžou srovnat a myslím, že oba si zažívaj hezký chvilky. A mě se to tak pěkně komentuje.
To se mi samozřejmě brzo vrátí, protože Sukes po odstřídání a vydýchání zase jede dopředu, jak to, že prej nejedem a že máme buď makat, nebo vypadnout (jako že odstřídat). No fakt je ten, že tempo dvojičky Sukes-Mlhoš rozhodně nedosahujem. Tak se teda s Kolíkáčem klidíme.
To už ale naštěstí přijel Míra Horvát, (mistr UAC, gratulujeme!) a o tempo na špici je postaráno. Já už se vidím pod pergolou v Sojovicích a jsem rozhodnut to dnes už jen došmrdlat. Ale proti je Sukes, kterej se přikrade jak šestnáctiletá slečna na závěrečný v tanečních a jestli bych s ním prej nešel na špic... Chvíli mi to šrotuje, ne že by se mi chtělo, ale dochází mi, jakej má dnes den, jak si to užívá, vlastně možná vůbec nevnímá realitu dnešního dne, jen si žije svůj sen. A jestli v tom snu má být jeden ploužák s Lukem, tak to přece kazit nebudu. Jen teda on to asi použák nebude. Vzhledem k tomu, jakou má teď Sukes formu a v jakým je rauši, to bude spíš quickstep. První dvojička vůbec nechápe, když se tam zezadu cpem. No co, prostě dámská volenka. Skladba to byla vypečená, rytmická a na můj vkus i docela dlouhá. Naštěstí jsem si dnes moc nehrábl, tak jsem to se ctí dotancoval až do konce. To Sukes se v samým rauši ze špice odporoučel, teda spíš propadl. Vlastně v jeho případě docela doslova propadl balíkem a ještě mohl být rád, že se ti za ním vyhnuli. Jooo, i tohle umí cyklistika.
Dál nás čeká ještě vyhlášená zmrzlina v Pískový Lhotě a poklidný přesun na základnu do Sojovic. Tam už tradiční velepohoštění a veleproud velezážitků. Prostě klasika a letos asi nejteplejší posezení v historii.
Povedený to bylo, jako vždy, moc děkuji všem co dorazili a hlavně Janě a Kaprovi za pohoštění a organizaci. Díky moc!