HonzaB před devátou kroutí hlavou proč už se soukám do kombinézy. "Chci se rozumně rozjet, prohlédnout dojezd do cíle a hlavně se včas postavit na start, nesnáším borce, co přeskočí hrazení do prvních řach minuty před startem." S pochopením kývne hlavou a pokračuje hledat Luka a svůj startovní balíček. Já dokončuji svou předzávondí přípravu.
Sotva se rozjedu z pakroviště, vidím oranžové dresy. Stavím se pozdravit Pantátu se Strejdou. Krásné slunečné dopoledne mi kazí škrundání v břiše. Přemýšlím, jestli zase zajít do ToiToi na náměstí, ale raději si zajíždím na pumpu. Neplánovaná zajížďka, hledání cílového spurtu a najednou dojíždím 10 minut před startem k plnému roštu. Vzadu stojí závodníci na krátkou trať, musím vyjet ven a přelézám hrazení vepředu. Jelito, fakt :-) Sotva se zabydlím na pěkném místě na roštu, podává mi kolo VSid a leze za mnou. Stydím se, naštěstí nikdo kolem nebrblá ... maraton se nevyhrává prvním šlápnutím.

Peloton vyjíždí za autem v klidu, neblbne se ... od toho bude za 10 km kopeček v Polsku. Tušil jsem ránu palicí. K mému překvapení to jsou dvě rány palicí. Krutá stěna, jede se strašně a když už začne kopec povolovat, za zatáčkou se objeví ještě krutější stěna. Cedím se dozadu, chytám odlep, Vláďa mi před horizontem odjíždí. Kdybych tam nechal úplně všechno, dolepil bych to. Ale Luke za mnou by si to musel vyžrat sám. Bude lepší se nepozvracet na prvním brdku a být užitečný na rovinách. Jedeme ve dvou sbírat korálky. Překvapivě na nás Vláďa počkal, svištíme ve 3, 4, 6. Teamové rádio spustí veselou notu a záhy nás spolkne velká skupina.

Teamové rádio zmlklo. Ne že by se jelo, spíš jsme se nechtěli překřikovat přes celý balík. Postupně tlumím svou přehnanou aktivitu na špici, kopce se jedou bez nástupů. Je to taková vytrvalostní jízda proložená blitko stojkami. Čelo závodí na kostkách ve Vysoké Srbské a nechává nám další korálky. My nezávodíme. Zařadím nejlehčí převod, sklopím hlavu a dieselovým tempem jedu obvyklý silový interval.

Sice nic nejedeme, ale na železničním přejezdu v Teplicích si připadám jako na TdF. Stojíme celý balík v řadě u krajnice a televizní kamery jsou cudně namířené jinam.

I bez blbnutí necháváme korálky za skupinou. Jeden z korálků je bohužel i Vláďa s defektem. Teamová soutěž je v háji. Marně vyhlížím další červenou na železničním přejezdu.

Závod se rozjíždí teprve na šestém km před cílem. Poslední stoupání, navíc bez silnice. Bohužel hned na začátku najíždím do špatné stopy plné šutrů a čtveřice s Martinem Klíchou poodjíždí. Luke mi říká, že na něj nemám čekat a klidně si to můžu sjet - vtipálek :-) Na horizontu Martin musí počkat na odpáranou trojici a já s Lukem jsme jim v patách. Nechávám Luka ve sjezdu před sebou, abych nezdržoval v zatáčkách. Párkrát se prostřídáme a uprchlíky sjíždíme. Bohužel si přitáhneme pár dalších soupeřů a tak se bude spurtovat do cíle.

V Broumově se Luke ptá na plán jak do cíle. Naprosté sci-fi něco plánovat do kopce na kostkách. Motáme se městem a mě něco nutí za každou zatáčkou popojet víc dopředu. Snad to bylo oranžovým dresem, dehydratací nebo předávkování cukrem. Do poslední zatáčky najíždím z čela a toužím se vyždímat do prázdna. První část na jemných kostkách je dobrá, držím krok, mám volnou cestu. Jenže přijdou velké kameny a já kotvím. Objel mě nejen Luke, ale i soupeř z kategorie. Tomu sice v závěru dochází, ale zavírá mě do hrazení. Přeci se tu nerozsekám před A závodem Praha-Doksy, vytěsnuji soutěživého ducha a vycouvám na 11. místo.

Díky oranžová, bylo to velké. Dokonce HonzaB přiváží bednu v teamech. Parádní rozjezd (nebo dojezd) před čtvrtkem.