Beskyd je další z maratonů, kde mám trochu nevyřízené účty. Vlastně taktika je tam hrozně jednoduchá - na prvních km neskončit v kopřivách a na Slovensku být v balíku a pak se promotat přes Kelčák. Bezvadné provedení v předchozích dvou účastech bohužel záhy dostalo nějakou další zásadní trhlinu.
A tak doufám, že letos to vyjde líp. Vlastně za pět. Za pět hodin - to je teda jednom hec ve WA s tím, že snad přesvědčím Luka a prostě se tam pořádně vyndáme. Je to přeci jen poslední letošní maraton. Pět hodin je samo dost utopie a muselo by se sejít spousta věcí, abysme se tomu hodně přiblížili, ale co na tom. Účel světí prostředky.
A to dokonce tak, že se v týdnu přihlašuje i Žába a Technik.
Cesta do Beskyd již tradičně za moc nestojí, ale tak nějak lehce po 17hod jsme s Jezinkou na místě, tykačka s Kollertem, který se ke mě rozběhnul, když vystupuju z auta :-D a chystám se na rychlé rozjetí mezi přeháňkami. Bereme to s Kulhošem v protisměru prvního pytlíku, pak ještě projet dojezd do cíle a když začíná padat voda shora tak to točíme zpátky.
Večerní tiskovka se nese v pohodovém duchu, děvčata srovnávají tréninkové metody partnerů, Žábu trochu popichuju až si říkám, jestli to není moc...
Ráno rozjetí s Kulhošem, Luke loví svoji brašničku od Technika a když se vracíme tak v koridoru už stojím dost vzadu a plní se to tak rychle, že se ani nestihnu rozmyslet jestli se na hulváta nenacpat k Lukovi. Žába hlásí, že nejede a mává u toho zavázaným prstíkem.
Tradiční start za tatrovkou je v klidu, nebýt borky z Elkovu co to zbytečně hrotí a málem složí balík na prvním kilometru by to bylo úplně napohodu i s frézováním. Za trychtýřem se hlásí Kulhoš, ptá se jak se mi jede. Říkám, že skvěle, protože mi cestu razí Xeelo a tak jsem úplně v klidu. Luka párkrát vidím operovat u čela. Bohužel prolítnu kolem Technika, který se snaží pomalu vymanit z balíku kvůli defektu.
Před sjezdem z Bílého Kříže to tradičně poprvé lehne za zatáčkou, pak sjezd. Na hlavní doskočit čelo, nahlásit se Lukovi a pokračovat nahoru. Letos je to nějaký tvrdší, nahoře to už chvíli fakt bolí, ale holt slabší sjezd musím domlátit wattama. Pod kopcem čas se najíst. V nájezdu na Kelčák se sice snažím tlačit dopředu, ale moc to nejde, Luke je těsně za mnou, slyším rachot, tak stavím a kontroluju, jestli jedem. Ani moc nestresuju, tohle ještě buď dojedem před trychtýřem nebo v kopci.
Za Bílou naši formující se grupu přesviští borec co vypadá, že sjede čelo sám tak ho háknu, kolem přehrady hnus jako vloni, naštěstí nikdo nemá extrémně přehnané ambice takže se jede spíš bezpečně. Bohužel za přehradou mám tak mokro v botách, že mi fakt začíná být zima. Na Smrček sladit s Lukem tempo, mrknu na wattmetr 280W vypadá jako něco co můžeme jet vlastně většinu kopců. V grupě je i HonzaB tak mu říkám, že to je zase na něm, tentokrát za Žábu. Říkám si, že to by tu mohl být i Kulhoš, ale jak se později dozvídám tak ten to zabalil potom, co nějakej borec skončil v kládách...
Tak první část teda vyšla na jedničku. Jsme tu ve třech, Luke vypadá v pohodě, zase mi najíždí sjezdy, já to za ním pouštím už trochu víc, přeci jen si vydobyl svoje místo v síni slávy těch, co jsem ochoten ve sjezdu hákovat (a že jich moc není). V jednu chvíli mu říkám, že máme takovou pěknou skupinu, načež je mi opáčeno, že jo, akorát jsem ji pěkně rozm*dal, když jsem se cestou ze Smrčku pod Pustevny snažil držet tempo. Ale což, pět hodin se samo neudělá, že jo...
Pustevny odspodu v klidu, stejné tempo jak na Smrček, borcům před námi postupně dochází zatímco my si jedeme naši wattovou časovku. Luke vypadá, že si to vážně užívá. Nahoře jsem bohužel "prochcal" pár lidí co nakonec dojeli těsně před námi.
Pod Pustevnama to začíná osychat a zbytek jedeme v totální euforii. Mám pocit, že jsme ten zbytek vlastně prolítli - do kopců i v háku za Lukem ve sjezdech. Ideální balanc, abych to zajel rychleji než sám, ale zas ne tak, abych vypadnul z háku. Učí se hoch rychle :-).
Korunu dnešnímu úsilí nasazuje motorka pod Kasárnama, která nám razí cestu. Vzpomínám, jak Kulhoš kdysi říkal, že když člověk dostane vlastní zaváděcí vozidlo tak něco musí být sakra dobře. No podle času to nedává moc smysl, ale kašlu na to jak je to ještě daleko. Prostě tam posílám co zrovna jde. Kasárna, dalši sjezd za Lukem a je tu grand finále dnešního dne. A začínáme ho zase za naší vlastní motorkou!
Jedu sice pořád stejně a hecuju Luka, že už není na co šetřit, ale sám už moc nevím jak to nahoru vyplácám, levá noha toho má dost. Nechávám tomu volný průběh, ale když chce, abych přidal (kde už jsem tohle slyšel), nemám už z čeho a tak cukám loktem, že jako jestli chce přidat, tak musí on. No vlastně nevím jak jsem se dostal nahoru, ale nechali jsme tam konečně toho borce, co za náma už dvakrát dolítnul ve sjezdech. Nahoře nabíráme vrchaře co má tak 85kg, špice tak nějak točí s námi. Ve sjezdu do cíle tam posílám poslední nástup na hranice křeči, ale visí pořád s náma. Luke se ptá, jestli mám nějakej super plán - nemám, nechci se smotat na posledních metrech a chci si to jen doužít. Průjezd cílem.
Co na tom, že to nebylo za pět. Já si svoje účty s Beskydem srovnal. Takhle přesně jsem to chtěl. Netáhnout se půlu cesty sám, užít si maraton od začátku do konce. Díky Luku - tohle jsi fakt neposral! Sice to nebylo za pět, ale den to byl za jedna :-)
Co následovalo potom už byla jen spousta třešniček na Beskydském dortu - Strejda si dojel pro bednu, třetí místo v týmech, Strejdova kulinářská ochutnávka a večerní pokec. Maratonská sezóna dokonána!