Potkali se u Kolína, teda dřív, ale málem vůbec. Večer kontroluju mapu na mapy.cz a plánuju si, jak se přidám v Uhříněvsi jako cestou do Košic. Nahrávám odkaz z Garmina co se tam objevil a řeším si svoje, nový ráfky, pláště, ještě doladit brzdu. Teda rozebrat zadní brzdu, abych z ní dostal ty nánosy prachu z posledních pěti let zimní břečky. Hodinu pak hledat jednu součástku, která se rozhodla proletět se po pokoji. Fakt super, takže tak tak spát...
A ráno ve stresíku oblečení, jídlo, no jedu. Před Uhříněvsí volá Žába, jestli jedu přes jížo, někdo mě tam napsal, no ale ne. Ladím tedy mapu, ale mapa mě znejistí, ale byla na Garminu jiná, proti směru než na mapy.cz? No ok, tak to musím vzít až do Klánovic... ale Nemi na displayi se blíží, tak asi jednou mapy.cz, jenže já už jsem v Netlukách, tak to stáčím na Královice. Tam ale zase Nemi pryč, jednou s Žábou trasu, co mám nahranou. Tak další otočka, mažu přes Květnici na Úvaly, nadávám na organizaci i na to, že Garmin group track ukazuje Žábu s Nemim 500m od sebe, přece nejedou každej zvlášť ne?
V Úvalech Žába, sám, ptám se na zbytek, prej Nemi s Grepem jeli napřed. No tomu už nerozumím vůbec ale co. V Kounicích zásek 20 minut, Nemi s Grepem dalších 5. Rezignuju na navigaci, ale překvapivě moje mapa nějak ukazovalo to, co se celý den jelo, tak fakt nevím.
Je nás dost, jede se příjemně, je zima, ale svítí sluníčko. Kecáme, nemrznu a užívám si to. Sem ta nějakej brdek, teď se dost divím, když vidím ty čísla, ale nikdo to neřešil a já to letos taky řešit nechci, ať se ozve, kdo potřebuje, nebo se ozvu, když to vidím. Nikdo nic nehlásí, tak se jede dál. Kamhájek, nějaký komentáře na ten kopec, ale je to rodiště Frištenského, tak tělo tuž, a hlavně makej už. Jsme nahoře, počkáme, počůráme a valíme dál. Krásný sjezdík do Kolína, jo to už jsme jeli. Než jsem vymyslel Kamenné Mosty, tak jsem se tu nikdy nezjevil, teď tenhle sjezd znám a když jsme jeli kolem kostela ve Velimi, měl jsem pocit, že kolem něj jedu asi tak po stopadesátý. Pak průjezd Kolínem a kolem nejdelších vlaků v republice, neskutečnejch aut na tom. Špice s Nemim, na mě chce jet moc, tak mu chvíli vyhrožuju Žábou, ale ten, když to slyší, tak se hned hlásí, že je mu zima. Pak se tedy zrychlí a já si jedu na dvojce to, co bych jel na špici. Značka ideál, jen Nemi má furt dlouhý kolo, až ho tam vystřídá Dominik.
Pak už jedu na dvojce to co bych jel na špici s Nemim, akorát se divím, že nikdo neprotestuje. Brdky jsou hodně přes 300 a ještě že žlutej maják je na dovolený. Z dvojky je mi to blbý, tak furt čekáme, kdy někdo prolomí mlčení a po pár brdkách se konečně ozve moc. Děkujume Grepe. (Pro zachování cti a pověsti je třeba doplnit, že to neřval kvůli sobě, což ale neřveme přece nikdy, že?) Pak se zas valí, tempo je hraniční Z2 pro mě v háku, ale holt buď blbě fouká, nebo se všichni extra zlepšili. Vlastně je to fajn, protože se zatáhlo a z běžnýho tempa by mi asi bylo trochu chladno. Kapr začíná řešit cukrárnu, ale nakonec najdem v Kladrubech hospodu. Překvapivě všichni prohlásí, že pumpy jsou mrtvý, ať žije sekaná a už se derou dovnitř. Pravda je, že byla dost dobrá a pěkně to po ní jelo.
Zpět zas Dominik a Žába, brdky na max, na dvojce pro mě hranice, ale v balíku ticho. Když jsem se po hodině nesměle zeptal Ivči, jak se jí jede, tak prej dobrý, takže asi mám problém já, laťka se posouvá. Naštěstí mě není zima nic, takže mě to baví komentovat z dvojky s Nemim. Když už se z toho stal vskutku kvalitní trénink, tak si i popíchnem, když náhodou tempo začne uvadat. Za Poděbradama Žába střídá a k Dominikovi se jde objetovat Nemi. Ale za Sadskou už se to rozpadá a my valíme na jížo už jen v 5ti. Jede se příjemně a nikdo neblbne, tak buď jsme nějak zmoudřeli, nebo to úplně zadarmo nebylo. Dokonce i stavíma za Brodem, abychom se v klidu najedli.
V Uhříněvsi se pak loučím a jen koukám, že máme průměr 30 a přitom nastoupáno 1100 metrů, na to jak jsme se courali Kolínem, v Kladrubech a podobně to je fakt přísný, ale trochu to vysvětluje, proč mi to v háku nepřišlo úplně zadarmo.