Kladruby jsem začal naklikáním alternativní varianty "Kolín" na 5 hodin a upokojil Grepa, že to bude pěkné sobotní vyvětrání hlavy. V pátek se dozvídám, že v únoru se už dvoukila prostě jezdí. No což, ale Grepovi nebudu kazit večer ;-)
Mrazivý rozbřesk, jasná obloha, slunce zpozaobzoru osvětluje severní poklici ... v Peruci je hnusně prostě pořád. Ještě že už ji máme letos odmrznutou. Na kruháku postává jen Modřanská klika. Kolíkáč i HonzaB si vzali dovolenou z wobjíždění. Čekáme na Luka, napsaný je na kruhák, ale má podle Garminu sekeru 10 minut. Mrznoucí Grep prosí o zahřátí a tak s Nemim vyrazí napřed, s Lukem je doženeme. A tady se ukazuje chybka, Kladruby mají u akce dvě rozdílné trasy. Grep s Nemim vyrazili podle jedné trasy. Luke mě posílá pryč z kruháku, že nás potká na trase ... po které nejede ani on. Tak se snažím dojet Grepa s Nemim. Trochu bloudím ve zkratkách sídlištěm (díky HonzoB), prostojím pár semaforů. Začínám mít špatný pocit z termínu srazu v Kounicích. Alespoň mi není zima.
Garmin ukazuje 400 metrů za Nemim. Rozepínám bundu a přišlápnu. 800 metrů. Sakra, co tam ty dvě paka jedou! Docela valím, položený v přísně aero pozici, watty začínají čtyřkou, 2300 metrů. 🥵 Luke už jen 500 m ... čeká na křižovatce, ve dvojici je snad dojedeme. Rychlé pěstičky a dozvídám se, o dvou trasách a že Nemi jede celou dobu za mnou. Tak zapínám bundu a na kecačku jedeme do Kounic.
Tam už čeká 8 nahžavených objížděčů, po minutě dorazí Nemi s Grepem a hurá do Kladrub. Nechci chladnout, tak se zařadím s rozjetým Grepem na špic a jedeme. Jedeme docela dost. Grep to nešolichá, ale skupina neprotestuje. Občas to v kopci Grep trochu přehání, tak prostě trochu zvolním a Grep pochopí. U Kolína Grepovi dochází, že se neotáčíme a tak couvá na chvost. Chvíli jsem zapadl do háku, ale tam začínám chladnout. Luke mě pouští vedle Nemiho, a diriguje si tempo na horní hranici Z2. Luke rozbalil parádní rádio do úplně tichého balíku. Otáčím se, za mnou dokonale seřazné dvojičky, žádné mezery, famózní!
Krásná jízda a není mi zima.
A pak se to stalo, Nemi odpadá a vedle mě najíždí nováček wobjíždění Dominik a všechno je v háji. Moje celkem osvědčená taktika, že stačí dorovnat druhého ve dvojičce a občas naznačit že se jede moc nebo málo zcela selhává. Základní tempo máme místo 250 s Lukem, 270 s Nemim nebo 290 s Grepem nově 320 W.
Rozmrzání se zvrtlo na rozepnutou bundu. Na rovině balík neprostestuje, jen Luke vypnul rádio. Ani hlesnutí, jen šustění pneumatik, občas cvaknutí přehazovaček. Bohužel Dominik nereaguje na drobné couvání v kopci. Naopak přitápí s pocitem, že už nemůžu. Tak to ne!
Rovinky docela letíme, ale stoupání jdou přes 5 W/kg. Fakt přemýšlím, že budu muset nastoupit a trochu srazit hřebínek. Jenže do Kladrub jsou už jen roviny, tak ho musím zničit na rovině. Mít ještě pár km k dispozici...
V Kladrubech nepostáváme na pumpě, ale sedáme do hospody! Velké coly tečou proudem, škoda nenapečeného štrůdlu, pod stolem se vytahují gely. Já to dál zkouším bez cukru, zelňačka, sekaná, kafe na stojáka a hurá do mokré bundy. Máme tu jeden nedokončený souboj.
Tohle už nepůjde bez cukrů. Na šraňkách vytahuji první banán, po pár desítkách minut druhý. Bohužel, neodehrává se tu jen malý souboj, to je velká bitva. A soupeř má domu už jen 3 km, já ještě 50. Vzdávám se, mávám bílým praporem a couvám ze špice do balíku. 5 minut sbírám sílu na vytáhnutí posledního banánu z kapsy.
Omlouvám se wobjížděčům za strašidelný zážitek 180 km za 6 hodin s blatníky. Díky bando a těším se na další víkend.