Jak já se na tyhle hnojáky těším. Zvlášť když slibují hojnou oranžovou účast. Tým je řádně posílen a nečekám nic jiného než týmový koncert. Nemám ani galaktickou formu, ani si nepřijdu, že bych měl patřit k nejsilnějším, tak nějak počítám s černou prací pro tým. Prostě to dělat těžký, aby i nespurtéři měli šanci vyhrát.
Hned po pár km tak zkouším odjet, abych tak nějak věděl, kdo je jak naladěn. Nikdo se nepřidal, tak se větrám sám, nejsem moc rozjetej, tak to pěkně bolí. A samozřejmě se snažím nepopravit. Nakonec to dá nějaký 4 km, než mě dolítne Vláďa a pak nás hned sjedou. Aspoň si řikám, že to trošku rozpohybuju, ale žádná hitparáda nástupů se nekoná, v zásadě to zkoušíme jen my, nikdo jinej zájem nemá. Ze Žlunic to v brdku zkouší Kubišta z Unlimited, ale Vláďa to kontroluje pěkným tempem a nastupovat ze 400W se nikomu dalšímu taky nechce. Před dalším brdkem se neuváženě zas vytasím s nástupem a v brdku už mám ten závit hodně utaženej, aby mě to nevysypalo. Každopádně poctivě sbírám 600+W špičky a čekám co bude dál. Nohy jsem čekal asi horší, takže ok, po 3 hodinách spánku vlastně super. Časem ale střelnej prach dochází a přichází Žábovi chvíle. Po něm teda soupeři startujou úplně jinak a tyhle ataky bolí i jen sledovat. Dostávám další zářezy a řikám si, že už mám asi hotovo.
Pohlídám ještě pár nástupů a po 50 km už přecházím do fáze, kdy nohy nemaj moc co říct a moje role se mění v prudiče a naháněče do čela, ať to zas hlídá někdo jinej. Nastěstí Technik s Žábou maj formu, takže se žádnej průšvih nekoná. Závod se uklidňuje, ztratili jsme Kapra s Kolíkáčem, ale jinak bohužel soupeřů pořád dost. Snažím se trochu vzpamatovat, ale teplota přes 30 není mé oblíbené regenerační klima. Nějak přežívám, ale přijde mi, že by bylo třeba zas a znova jít zkoušet pozornost soupeřů dopředu. Technik z Žábou si to hlídaj dobře, já zkouším vzadu lobovat za víc nástupů. Početně jsme tu hezky, Vláďa, Kulhoš, HonzaB a já, ale na žádný velký akce to není. Posledních 20 km už je mi jasný, že tu jsou od nás silnější lidi, takže jdu ještě na čelo vyškrtat poslední sirky z krabičky. Jedna nakonec vyprovokuje pěknej únik se Žábou a jedním Unlimited, což aspoň dostane pod tlak všechny jednotlivce bez týmů, ale nakonec z toho taky nic není.
Před Chlumcem už si jedu svojí labutí píseň, nohy prázdný, vyprázdnit by chtěl i žaludek, tak aspoň si dnes nebudu vyčítat, že bych tam nenechal všechno. Poslední pokrytí pár nástupů, něco zkusit vyprovokovat a za Chlumcem už to nechávám s plnou důvěrou ve zbytek týmů, že z toho něco bude. Bohužel teda spurt se nepovedl vůbec nikomu a tak ten Chlumec pro nás je trochu symbolickej. Holt není každej den posvícení. Podle mě jsme zásadně podcenili předzávodní přípravu u piva... což jsme se pak snažili dohnat po závodě - a to bylo rozhodně fajn.