Aktivní čtení těchto řádek může způsobit trauma, nebo úsměv - kombinace se nevylučuje. Je tu neděle a s ní kultovní závod Kolem Posázaví, což znamená 100% účast i kdyby trakaře padali. Sedám do auta ve slunečném duchu a už řadím z jedničky na dvojku ku Ondřejovu. Krásně bylo za Říčany u Mukařova si dávají sraz pekelníci a vaří jedovatej guláš z mrakomoru, trochu jim ukáplo z hrnce a stěrače to nestačí pobrat i v tu chvíli šlo slunce raději svítit na jinou polokouli. Na místní fotbalové hřiště přijíždím v optimistické náladě s myšlenky na historii tohoto závodu, kdy před pěti a nebo víc lety vařili pekelníci stejnej guláš, vyzvednout si číslo a trochu potrápit mozek na otázkou, jaké mám číslo UAC, no upřímně jsem už zapomněl, co to ten UAC je a střílím od boku.......přijmout pozvánku do hospůdky, objednat si tureckou kávu a lehce zavzpomínat s Kolbabou nad historii, ale nerušit, neboť páruje čipy a přece nechci, aby za mě šlapal Venca......zaplatit a i s autem se posunout k cíli, když v tu chvíli pekelníci začali guláš zahušťovat......převlékání, kontrola kola i přesun na start ve slejváku, brejle mokré ze všech čtyřech stran, pláštěnka už nepobírá a kůže vydává struhadlo.........Start-úvodní kopec se jede s rozumem a tak jen si najít stopu mezi gejzíry vody nahazujíc od zadních kol, první ostrá pravotočivá, seřadit se a co člověk nechtěl, přiřítilo si to zjevení z levá, které v pravotočivé zatáčce nedrží rádius a posílá mě ku škarpě, jen tak tak jsem jí nenavštívil a místo omluvy urážky, no už jsem dost starej, abych obětoval den a místo radosti sklidil kosu v tomto nečasu. Oplany ukázali, kde má každý své limity a taky jakej používá prášek na praní, neboť pěnové útvary u zadku hrají různými barvami i pachy......Před Benátky zas pospolu a tak hop do opatrného sjezdu, daří se a tak se převalujeme k Ratajům, kde ve sjezdu na kostkách mi celej balík odjíždí na 200m a už se nedá do-cvaknout.....jsem vlastně štastnej, jedu si své, jedu si svojí stopu i tempo a nemusím polykat ty litry vody z gejzíru.......před Štemberkem poskládáme mini-skupinku a ve sjezdu mi to ujíždí podruhé, jsem to jelito......ale co, jako jedináček jsem vyrůstal, tak samotka mi sedí.....to celé se odehraje ještě před sjezdem do Ratají......tam mi už vypíná i hlava a celkově se přepínám do modu turista, dnes mi kopce jdou líp než sjezdy, ale hlava velí, nic nedělej, nezávod už a jen se nech dopravit do cíle.......a tak se i stalo.Vlastně krásné šmrdlání v Posázaví a veliké díky Kladenákum