Můj závod začíná již už jízdou v autě po D-jedničce. Vyjíždím v autě sama, protože pak plánuji zůstat na Moravě. Za mnou jen pár kilometrů je druhá posádka Ďáblo a spol. Přede mnou v dalším autě George. Od Prahy neustále silně prší, stěrače nestíhají, jedu opatrně, mám hodinovou časovou rezervu a tak se nikam neženu. Ale na 140 km se dostávám do zácpy telefonuji s Georgem a Ďáblem, abychom naplánovali a dohodli se, jak pojedeme dál. Zácpou projíždíme v pravém odstavném pruhu, kde se nesmí, ale čas nás tlačí. Další zácpa od 200 km, naštěstí uhýbáme včas na 194 km a sjíždíme směr Brno. Jedeme z ostra, sekáme zatáčky skoro ve smyku, abychom stihli start. ÁÁÁ.... Křtiny.....a jsme tady!
Kolíkáč nás jde zaregistrovat, po návratu, nám oznamuje, že start se posouvá o 1/2 hoďky. Příznivá zpráva, už teď jsem po té zběsilé jízdě plná adrenalinu, tak mám aspoň čas na krátké rozjetí. Trať neznám a tak aspoň zjišťuji, kde je cíl. Naštěstí přestalo pršet a pak hned další příznivá zpráva to jsme ještě nevyjeli......my ženy jsme jen TŘI :o) Tak mám jisté 3 místo na bedně, to je milé. Quit mi už gratuluje předem. Ale já si v duchu říkám, že se zkusím probojovat víš. Vyjíždím se skupinkou žen a starších cyklistů. Držím se jich, jedu na plno, i když cesta je mokrá a zapadaná listím, je cítit, že už přichází podzim. V zatáčkách je to na mě po takových podmínkách po dešti s plnými kaluži dost svižný, brýle mám zacákané a už nic ani nevidím a tak občas přibržďuji. Ale držím se žen a bojuji ze všech sil.....a ejhle....kilometrový kopec....před námi. Jedu naplno, tepík 193, víc ze sebe nevyždímám, ale dlouho to nezvládám. Musím zvolnit a samozřejmě všechny ztrácím. Už mají zase motůrek navíc!
Občas se snažím chytnout se nějakého cyklisty, který mě předjíždí, ale hekám jak zdechlina, takže se peru s větrem sama a tak to je až do konce. Po prvním kole mám hlavu úplně vyfoukanou, že málem zapomínám odbočovat, ale naštěstí dělám malou otočku a jedu správnou cestou druhé kolo. Krajina je nádherná, dokonce občas vysvitne i slunko. Blížím se k cílovému krpálu, jedu ho naplno. Naštěstí jen do půlky, kde ženy mají svůj cíl. Po odpočinku a vyjetí si tento kopec nemůžu nechat ujít, je to výzva a tak si ho vyjíždím znovu a to celý až na vrchol. Je to vážně chuťovka. Ale zvládla jsem to! Mám radost :o) Před vyhlášením ještě krátká prohlídka místního kostela a zhlédnutí záchranářské akce propadlého autobusu skrz v chodníku, kdy hasiči jsou zoufalý, takže nezbývá než zavolat silnější techniku.
V sobotu si dávám kompenzačku na hrad Buchlov a okolí a večer regenerace ve Starém Městě na hodech - vínečko a taneček :o)