Dva kiláky před vrcholem kopce ze Sebuzína jsem škytal jak blázen, protože na mne myslelo 11 borců, kteří už asi 10 minut mrzly nahoře a čekaly na jednoho zoufalce. Veřejně se omlouvám, že jsem z vás udělal rampouchy :-8 . Ráno na vážkách jestli je to rozumné, přeci jen sestava dvou Mistrů republiky, druhého může Marathon cupu, rádoby amatéři z BMC a další borci, co mají letos alespoň 4000 km. Nakonec jsem si řekl, že vystoupit si mohu kdykoliv. To jsem udělal při cestě zpět za Litoměřice, kdy už na mne tempo nad 35 km bylo dost a stočil to Roudnici. Poté rychle spočítat odpor větru, zastávku v Nelahozevsi, abych byl v 16:00 doma. A tak se i stalo přesně v 16:00 stavím u baráku a na tacháči přesně 202 km. Poté hurá na hokej a po dalším nerváku další sladké vítězství na Pardubicemi, kde to v pondělí skončíme. Zatím jasně nejlepší den tohoto roku.