Omluva za delší text, ale mistrák si zaslouží trochu filozofie a bilancovaní… pár let už jezdím, 175 závodů, ale tohle je můj první MČR hromaďák… Proč? Protože mi to přišlo vždy jako masochismus, v zásadě tam nejede nikdo, s kým plus minus jsem schopen jet, jen lidi o třídu lepší a ty který neznám (a ty jsou většinou ještě lepší, viz hochy z PSG). Takže hrozí 100 km na samotku, navíc tím, jak jsou kategorie poskládaný a my to máme nejdelší, tak člověk může jen tipovat, jestli až bude končit, tam cílová brána ještě bude nebo ne.
Ale letos mám nějak pocit, že to musím hecovat a tak jsem přihlášen a koukám, kdo se přidá. Fakt moc dík všem, co ukázali dres, byli jsme vidět, pecka repre…
No ale jak to bylo v A… 16 lidí na startu, takže spíš takový Koloděje, než závod. Já nervíčky jak dlouho ne. Velká šance na samotku, ale i “co by, kdyby…” vlastně nevím co mě děsí víc… Ale 5, 3, 2, 1, start (jako fakt!) a jede se.
První půlka furt nahoru, nějak uvisím, asi se nejelo. Pak klesavá půlka kola, pár nástupů se odehraje, ale já se angažovat nehodlám. Docela mě to baví. Před cílem se to rozpojí a já to lepím zbytečně draze. Měl jsem být asi trpělivější.
Druhý kolo začínám tak nějak na vařený nudli, než se konečně naskytne šance zlepšit si pozici. Přijde mi, že teď za to určitě někdo vezme. A je to tak, Kuře vyráží a všichni ochotně zvedaj zadky. Jedou se bomby, že cítím, že to dám jen pár vteřin a taky že jo. Přitom jsem se cítil dobře, jako 2 dny stavby terasy cítím, ale nepřijde mi, že by to mělo vliv. Prostě pocit, že jsem ještě nezačal a už je konec. Oni teda watty pak o prvním kole tvrdí něco jiného, ale to samo nevím…
Jako útěchou mi je, že jsem nezůstal sám a 2. kolo dáme ve 4. Vlastně docela pohoda.
Třetí kolo začne stejnou pohodou a nahoře dojedeme 2 a nás dojede Bčko. Kontrola Vládi a Žáby, vypadají dost v pohodě, já vlastně asi taky. Cítím se cajk, dojedeme kolo, trochu se přišlápne před cílem, ale jsem tam…
Čtvrtý kolo, najednou všem jebne a letí pryč. Chtěl jsem s nimi tohle kolo dát, ale hodně rychle měníme plán, na tohle prostě nemám. Chvíli to vypadá, že pojedu aspoň s Žábou a pár lidma na ocase, ale Žába se zakroutí spíš jak žížala, zbytek taky a jsou pryč. A já jen čumím a těším se na 40 km samotky. Nějak mi nedošlo, že už maj poslední kolo, no…
Úplně sám nejsem, je tu ještě jeden borec, kterej ale už moc nejede a na konci kola hlásí, že dál nejede. Argumentuju, že jsme si zaplatili ještě jedno kolo, ale bez úspěchu. Míjím Kulhoše, ale nechce se mnou mluvit a tím míň jet, přitom já bych to klidně celý odtáhl.
Pátý kolo, Vláďa vysmátej v cíli, prej si dá ještě kolo se mnou. Ale v prvním brdku si to rozmyslí - tak konečně aspoň nějakej projev lidskosti. :) To kluci z Kooperativy prej by jeli se mnou, jestli prý ale nepojedu moc rychle. Namítám, že to asi nehrozí, tak se přidaj a v mírnějších sklonech kopce kladou dotazy, který v mým stavu není úplně jednoduchý zodpovídat. Nicméně to utíká o dost líp, než kdybych jel sám. Přede mnou, ani za mnou nikoho nevidím, trochu přemýšlím, kam se ztratili lidi z té mojí původní grupy. Že by mi odjeli s Bčkem, to by mě překvapilo, ale odpadnout jsem je taky neviděl. Z kopce se pak párkrát protočíme a rychle to uteče. Do cíle už kluci vytáčí, já děkuji a drtím to, co zbylo do cílového brdku. Nakonec 11. z 16. Před závodem bych to bral, tak asi OK. Navíc jsem lidem z grupy dal i dost minut, takže aspoň to hřeje. Na dres si holt budu muset počkat, no, ale aspoň jsem to zkusil, což vlastně bylo možná to nejtěžší. Jinak se totiž buď nejelo a nebo jelo, ale tempo, na který jsem ani náhodou neměl. :)
Jinak k trati: nahoru dost děr, dolu super. O dost těžší, než jsem čekal, první půlka fakt bolela, ten sjezd byl dost šlapavej a vlastně taky těžkej, pokud se člověk nevezl v balíku.
Jako v jalce člověk odpadne se 7 podobnejma lidma z kategorie a furt se závodí a tady ve finále jede sám, když to má být vrchol celorepublikové soutěže. No víc než trochu snížit kvalitu svou účastí jsem asi nemohl, tak snad příští rok to někoho naláká. A trochu mě vyděsilo, jak mi odletěl ten balík B, asi budu muset před čtyřicítkou trochu zapracovat, no.