Čtu Lukův report a chechtám se jako blázen… „To by se dvouválci nestalo“ to mě v souvislosti s Žábou dostalo…
Žábu si vezu v autě cestou na start. Po cestě ještě při průjezdu exitem u Průhonic prozvoníme Luka, že má 5 sec na rozhodnutí jet s náma… Prej ne, už má naloženo a jede si sám. Šlapka.
Po registraci stíháme prohlídku trati. Masakr motorovou pilou. Žába říká, že se na to chce vysrat, ale přes cvakání zubů na tankodromu mu skoro není rozumět. Tak tohle je fakt hnus fialovej… Sorry kluci z TFD, Rudo, Kuře, Camrdo, nic osobního, mám vás rád :D
Kopec 170m převýšení se v půlce utahuje na něco kolem 10%. Hezký. Je mi jasný, že tohle setrvačností nepřeletím. Takže hlavně to nepřepálit a na horizontu tam naložit a docvaknout grupu před sebou. To je plán na začátek a pak se uvidí, jak se nohy roztočí po včerejších radovánkách v Nepolisech. Kapr věštil, že to bude nejlepší výkon.
Na startovnim roštu čekám 10min před startem už plno, ale kupodivu není problém se přisrat dopředu a ještě tam podržet fleka Lukovi… Ten ale postavil kolo na zadní a nasadil takovej ten pohled do nekonečna... Všichni najednou uskakovali a místa tak bylo hafo i bez mýho přičinění. Říkám si asi hypoglykemickej šok, snad to po ionťáku přejde.
Start zacvaknu za 0,1145 sec. Rekord! Díky tomu jsem hned za zaváděcím vozem. Jedeme přes dva hupy na tankový cvičiště a já pořád těsně za autem. Ostrej start je tak pro mě z pozice 1, takže se ani nemůžu pokusit někoho rovnou háknout a tak se cedim a cedim. Začnu rozumně a snažim se stupňovat tempo. Hlavně nechcípnout. Podařilo se. Na horizontu docvakávám grupu před sebou na 174 tepech. Tak to má vypadat. Kde je sakra Žába? Snad to nezabalil. Poprvé v životě mi computer ukazuje číslo W. Tak nakonec to dorazilo i k Jakoubkům do jeskyně. Úvodní kopec jen prudká pasáž za necelých 5 min na 386W. Celej kopec i s táhlym horizontem a finálním útahem 350W. Dobrý nebo špatný? Netušim, ale jedu s lidma, který jsem obvykle vídal jen na startu. Třeba takovej pan Adam Tůma. Vždycky o kategorii až 2 lepší je tu.
První a druhý kolo se jede celkem v tempu, ve 3. se znatelně zvolní a dolítnou nás 2 skupiny. Ve čtvrtym kole je mi tak jasný, že bude selekce. Bere se za to a zůstáváme cca v 8-9 lidech. Naopak 5, 6, 7 kolo se jede hodně pomalu. Jó bejt tu Žába, ten by to tak nenechal. To bychom měli minimálně o 5 minut lepší čas… A nebo bych tam zůstal s křečema ležet u silnice… V 6. si nás na jednom z horizontů otestuje nástupem Tůmič. Watty letěj někam k 900 a všem už dochází. Já mám z tý trati pořádnej repsekt. Po sobotní nepolisce se bojim křečí a nebejt v každym kole kelímku na občerstvovačce, asi bych to nedal.
V nájezdu do 7. kopce za to bere Tůmič znova. Vidina 15 km na samotku je tak silná, že odletí způsobem, že ho na konci kopce už ani nevidíme. Bez něj se v 8. kole nejede už vůbec. Všichni melou z posledního. Do 8. kopce vyrazí junior 2007 s dresem Mapei, docvakává ho Jarda Halík. Já volím zase stupňovaný tempo a uvidím na co to bude stačit. Hodně to rvu už ve stoje jako za mlada. Minulej tejden jsem se tak dostal z křečí, tak to zkoušim zas. Jarda na konci prudký části vadne a já se pomalu přibližuju. V posledním útahu před Kozmicema tam naložim a docvaknu. Jarda hlásí, že není soupeř, že je 50ník. Klobouk dolů, ale závod je závod. Před sjezdem do cíle je brdek, který se hodí na nástup, tak to zkusim a frčím do cíle.
Hned se jet k autu polejt vodou a trochu vytočit s ostatníma. Říkám si… Předem mnou byla grupa tak 15-20 lidí, to by mohlo stačit tak na 5. místo v kategorii. Jedu si to prohlídnout, čumim na výsledky a nechce se mi věřit. Galapředstavení doplňuje Žába 3. místem a Luke bramborou.
Co k tomu dodat. Dědka jsem měl v kalendáři zaškrnutýho jako jeden ze 3 vrcholů sezóny a po tom, co jsem problil Posázaví, to byl vlastně vrchol léta. Nebyl to Dědek tak, jak ho znám z před 10 let. Tehdy to byla masovka o 150+ lidech. Dneska ve výsledcích jen 64 lidí. Možná se lidem nechtělo na rozbitou trať, možná byli na dovolenejch. Ale když by mi někdo řek že budu bednit na Železnym dědkovi, nikdy bych nevěřil… Už v reportu miunlej tejden jsem psal něco o splněnym snu. Nevim, co psát teď. Asi ještě furt blouznim.