Po dlouhé době zase na startu závodu. Večer u mapy usuzuji, že vzhledem k zubatému výškovému profilu od sebe nebudu očekávat žádné umístění, ale přemýšlím jak bych se nejužitečněji zapojil do týmové práce Šlapek. Nejlépe bude něco zkusit v první, rovinatější části trasy neboť nevím jak dlouho se dokážu udržet v těch na mě celkem dlouhých kopcích a hlavně už teď je mi jasné, že mi to nejspíš odjede v jednom ze sjezdů kroutících se do údolí jak užovka stromová.

Ráno po startu jsem příjemně překvapen jak rychle se mi vrací reflexy jízdy v závodním balíku a celkem bez namáhání se dostávám do pozic kde chci být, kde se cítím bezpečně, šetřím energii a vidím co se děje na špici. Pohoda ale náhle končí na 4. km, hned po prvním malinkém brdku. Padá mi řetěz při přehazování na velký tác. Zkouším to nahodit za jízdy, ale řetěz je mimo z venkovní strany, příčí se o přesmykač a jednou rukou to prostě nejde. Takže si zastavuji, balík mi odjíždí a mě bleskne hlavou, jestli se na to tedy úplně nevykašlat. Při nahazování řetězu si vzpomínám na slavné heslo z RKP blogu, když ještě psával o závodění: "There will be chaos, keep pedaling." No tak jo, tak to jdu sjet. Balík naštěstí moc nejede a za chvíli je na dohled, ale všichni víme, jak neuvěřitelně pomalu se taková díra zalepuje když je na to člověk sám a v protivětru. Mě to vyšlo na nějakých 8 minut kolem 400W. Na zbytek cesty k Uhlířským Janovicím jen tak parkuji v balíku a přemýšlím co dál. No, zatím jsem se užitečností pro tým opravdu nevytáhl. Moje situace se zhoršuje při prvním sjezdu od Zbizub pod Kácov, přestože jsem si schválně před sjezdem vyjel do přední části balíku, jen sleduji jak mi to z kopce vodjždí. Na sjezdy silnic které neznám jsem prostě úplně marnej. Ke konci sjezdu mě míjí Vláďa a zve mě do háku abychom to zalepili. Bohužel Kácov se už jede celkem ostře a moje nohy momentálně odmítají jít do velkých intenzit. Tak to stálým tempem alespoň sjedu ke druhé skupince asi pěti jezdců s Kolíkáčem a Nemim, kde už zůstanu. Nemi nás bohužel brzy opouští, zato Kolíkáč jede famózně. Po pár chvilek krize mi jeho neuvěřitelně houževnatá jízda dodává zpět motivaci, ok pěkně si to švihnem až do konce, ať posbíráme co nejvíce odpadlých korálků. Moje sjezdy jsou pořád tragédie, ale tuhle skupinu si už prostě vodjet nenechám. Kousek před Skalicí se najednou ocitáme s Kolíkáčem sami, někde jsme poztráceli zbytek. Tak jo, až do cíle. V posledním kopci se mi ještě daří docvaknout další trojici jezdců a jak se blížíme k cíli, je jasné, že se začíná taktizovat na spurt (haha, o 15?? místo, ale co, dáme si to pro srandu). Nejdřív se nechám vyvézt na špici, ale nevadí mi to, myslím že je ještě čas z toho vymanévrovat. To se mi daří jen částečně, v momentě kdy si vynutím střídání do toho někdo šlape a já musím spurtovat ze druhé pozice. Bohužel na háku si vyvážím mladého závodníka z CTW, který mě na cílové čáře dává o půlku kola.

Celkově z toho mám rozporuplné pocity: Mrzí mě že týmu jsem byl celkem k ničemu a ten spurt jsem měl zajet líp. Naopak, těším se z toho že jsem to dohnal po té smůle se spadlým řetězem a z famózní jízdy s Kolíkáčem. Užil jsem si to. Doufám, že v příštích týdnech se trochu dám dohromady s těmi sjezdy, to byl vždy můj problém, hlavně v první půlce sezony. Velké díky všem co se podíleli na organizaci a gratulace těm co stáli na bednách čí k tomu dokázali přispět!