Domácí závod, to není jen tak. To jsou velké plány, velká očekávání. Ač nemám žádnou veleroli v týmové taktice, co s vrchařem v rovinatém dojezdu, mám starťák dva dny dopředu.

Kolíkáč objednal výluku na vlakové trati, báječné počasí a maximálně nadupané startovní pole. CTW v plné palbě, Lenner motors vystavují nové dresy, spousta známých tváří z prvních závodů.

Rozjezd si bere pod taktovku Kolíkáč, balík po prvním varování od protijedoucího auta pěkně natažený a kocháme se krásami Posázaví. Proti větru se nikomu nechce na špic, docela se táhneme a začíná mi vadit zašívání docela hluboko v balíku. Poposkakuji dopředu a za chvilku tréninkově odskakuje Hulis před balík. Oranžoví pokrývají pár pokusů o sjetí. Konečně se něco děje!

Bohužel Turista v doprovodném autě nechává Hulise zapadnout za kufr dodávky, to není dobré. Čespa se zvolna rozjíždí a mizí za Hulisem. Soupeři nereagují, nebo se jim nechce přeskakovat několik bránících Šlapek. Také zapadl za auto a záhy společně mizí z dohledu.

Zůstal jsem vepředu a lepil pokusy o odjetí. Hodně se zvedlo tempo, ale žádné opravdové nástupy. Na jednu stranu mě náramně bavilo nechávat makat soupeře, na druhou stranu jsem neměl dobrý pocit z nečistého úniku. Po pár km se Hulis vrátil do balíku, bylo mu blbé jet za autem, Čespa tam zůstal.

Ještě před prvním pořádným kopcem mi dilema vyřešil Olda. Založil na špici přísné tempo, já v jeho háku musel trochu máknout. V hlavě mám krásnou představu balíku nataženého do dlouhatánské lajny, ale byli jsme sami 200 metrů před balíkem. Olda nečekal střídání, ale tohle začalo vypadat jako pěkný základ úniku.

Musím mu střídat, aby měl motivaci na mě počkat v prvním pořádném kopci. Nevěřil jsem, že Čespa vydrží v sólo úniku do cíle bez auta (a pokud by zůstal za autem, tak je to jasné DSQ). Na horizontu do šlapavého klesání Oldovi střídám, ale něco se nepovedlo a jedu sám. Buď jsem ho nechal větrat moc dlouho nebo jsem naložil moc. Oldův pohled na věc: "Pak to na škarpě zkouším já, odvážím sebou Jirku Jiřince, kterej předpokládám že nebude střídat.. a když se rozhodl ve šlapavým sjezdu do Kácova vystřídat, odjel mi asi osmdesátkou, no co už 🤷".

Stalo se, pokračuji sám. V ostřejší části sjezdu mě brzdí Sukes, po závodě se vymlouval na pomalé auto, ale já viděl jen jeho pomalé BMW. Bezpečák do stoupání z Kácova jsem naštěstí neztratil. V kopci nasazuji snesitelné tempo, balík se neblíží, jen malá skupinka. V půlce kopce si nastupuji jako 4. do perspektivního úniku (Janovský a Kobli s Davidem z CTW). Ve stojce před horizontem Janovský zrychlí, Kobli se trochu rozčiluje proč blbne. Asi závodí, ale tady nám nezdrhne! Za kopcem pořádně s Koblim makáme a polehku se přibližujeme. Následující sjezd Zdebuzevsí dávám KOM, poučený z loňského odpadnutí, a do dalšího stoupání pěkně pohromadě. Už dole odpadá mlaďas z CTW, ve třech letíme houpavou částí.

Tempo je brutální, stojky bolí. Doprovodné auto s Čespou je jako magnet. V posledním brdku před sjezdem do Choderad nevydržím a dvojice mě trhá. Závěr stoupání bojuji tak na půl žáby, nevyvolávám berserkera, nesmím se odpálit, čekají mě ještě 2 kopce a za mnou se určitě letí. Věřím si, že díru docvaknu v klesání. Nedocvaknu, je tam pár rovinek a na jistotu projetých zatáček ... v lepším případě dál neztrácím 🥵.

Tentokrát mám hlavu opravdu nastavenou na závodění. Ondřejov jedu v osobním rekordu. Předjíždím Čespu, puding je v háji, ale jedu o 3. místo celkově. Dvojici jsem před sebou mám jako červený hadr. Za sebou nikoho nevidím, ale tuším jak mi dýchají na záda.

Poslední kopec je tvrdý boj, kilometr houpání před cílem dlouhé utrpení. Z první řady sleduji taktizování před spurtem, skoro jako z televize na velodromu v Roubaix. Krásná podívaná jak vystřelili z kopce do cíle. Bohužel než se vyškrábu přes horizont, je po spurtu. Třetí místo jsem si vydřel a mám z něj vlastně radost. Stejně bych jako týmový vrchař nevěděl jak hodit kolo přes cíl.

Skvělý domácí hnoják, za mě perfektně zajištěné křižovatky, luxusní počasí a vlastně parádní kvalita silnic. Řidiči se nerozčilovali víc než normálně, Policie nenasadila hřebové pásy. Jen incident s únikem v háku doprovodného auta nechal šrám na dobré pověsti klubu a bohužel ovlivnil průběh závodu v můj prospěch. Bez toho by se asi neletělo hned na rovinkách a soupeřům by zbylo víc odhodlání do kopců, kde bych byl bez šance.