Bylo pěkně, sluníčko a akorát tak na krátký-krátký, tak jsem vyrazil na starého dobrého Sázaváka, i když v trochu jiném kabátě, než jsem ho znal z dřívějších let. Zapomenut už je start v Úvalech, nyní se začíná na lesním parkovišti nad Hradcem a Posázaví je tak mnohem blíže, přesněji už jsme v něm hned na startu. Mám to na start necelých 15 km, což je tak akorát na nějaké rozjetí, v hlavě mám, že bych to spíš radši objel jen jako kvalitní trénink, ostatně jako vyjížďka je akce i označena, ale když vidím, že se rozdávají startovní čísla, a hlavně kdo všechno přijel, tak je mi jasné, že to ve skutečnosti bude normální závod. Potkávám se s Davidem Markem (Agro Kolín) a Tomášem Bartošem (HIC), takže aspoň dva výkonově podobné parťáky bych tu do začátku měl, a hned se domlouváme, že kdyby nás to jako náhodou hned na prvním kopci (Oplany) vyklepalo, tak na sebe počkáme a pojedeme spolu. Trochu mám obavy, aby to v balíku nelehlo hned asi kilometr po startu v ostré pravé na křižovatce na Klíčích, ale ještě předtím tam balík celkem drsně vytroubilo nějaké auto v protisměru, tak se tam najelo asi trochu opatrněji a bylo to v pohodě. V pohodě to bylo následně ještě do dolíku do Oplan, kam jsem najížděl poměrně na konci, ale bylo to stejně jedno, protože jak se to na výjezdu ze vsi zvedlo, tak už jsem tam prostě nebyl a s tím bych nic neudělal, ani kdybych tam snad najel ze špice. Před sebou pak krásně vidím, jak se z kompaktního pole odpojily ještě tak dva tři korálky, jinak jede celý balík v klidu dál a v reportech si pak ještě přečtu, jaká to prý byla pohoda a že se moc nejelo ... no tak dobře, mám na tohle holt trochu jiný úhel pohledu. V posledním korálku před sebou rozeznávám celkem s jistotou Tomáše, David byl už při nájezdu ještě kousek za mnou, takže se dá říci, že plán nám vyšel poměrně dokonale a už v údolí na Komorce jsme zase pěkně pospolu.
Jedeme tedy ve třech, ale o tempo se stará hlavně Tomáš, já tak v mezích možností David naopak téměř vůbec a když už tam vleze, tak jede hned snad o 4 km/h rychleji, což nám zbylým dvěma moc nepomáhá. V Benátkách dojedeme jednoho ve světlém dresu (myslím do žluta), chvíli jede s námi a asi dvakrát se protočí celkem slušně na špici, ale pak v horizontu na Staňkovice zůstává nazpět a už jej neuvidíme. Z Uhlířských Janovic na Mitrov se to jede v režii Tomáše, před námi je vidět dvojička, která se v kopci rozpojuje, a my ve vsi přibíráme do skupiny Petru Zůnovou, zatímco její ještě před chvíli souputník Pavel Vojta si drží stále stejný náskok, tzn. že jej na rovině vůbec nevidíme. Fouká to tu nepříjemně proti nebo šikmo proti, tak už se docela těším do Kácova, že tam to začne bolet aspoň na férovku na kopec a ne kvůli nějakému neustálému větrání se. Hned na mostě je vpředu zase Tomáš, kterému se snažím držet za jeho zadním kolem, ale mám toho celkem plný brejle a v duchu si říkám: "Sakra on to chce jet opravdu takhle celý až nahoru?". Někde tak v polovině kopce začínám chápat, že asi opravdu chce, chápe to asi i David s Petrou, kteří už se odpojili, jenom já tam tak nějak plápolám s odlepem 0 až 5 m a myšlenkami na to, že do cíle je to celkem vzato ještě pěkně a přes několik dalších kopců daleko. V polovině kopce se to naštěstí chvíli srovná, i já se trochu srovnám a v té poslední pasáži už si Tomáše odjet nenechám, ale že bych se cítil kdo ví jak skvěle po těle, to zrovna říci nemohu. Ve sjezdu přes Zdebuzeves a Radonice se snažím něco zregenerovat, ale asi se mi to moc nepovedlo, protože hned od mostu přes Blanici už se koukám Tomášovi opět na záda a v kontaktu už to co? No v kontaktu už to do háje zelenýho není! Ještě než se zanořím za první serpentinou do lesa, tak vidím, že na most akorát najíždí David, tak si říkám dobrý, že kdyžtak pojedu s ním. Tomáš mi tady pěkně odjel, ale pak před Šternovem na mě čeká, tak mu říkám, že nemusel a místo toho si spíš měl zkusit docvaknout dvojici před námi, která je občas v kopci tak o minutu a něco vidět. Místo toho nás dojíždí zezadu David, takže jsme už zase tři, jen Petra už tam někde zůstala, škoda. Přes Divišov celkem v klidu, pak na Třemošnici to většinou vedu já, v kopci dojíždíme nejprve Sergeje Medveděva z Vinohradských šlapek, ale to stále není ten jezdec s blikajícím Garmin radarem, co ho po očku sledujeme už odněkud z Benátek, toho naopak už spíš teď nevidíme vůbec. Kousek před horizontem ještě dojíždíme Lenku Bartošovou, která vyjížděla ještě před oficiálním startem, ale sveze se s námi jen chvilku, pak jsme zase ve čtyřech. Před podjezdem pod D1 jede Sergej z první pozice na Ostředek, ale zakřičíme na něj a celkem to rychle to pochopil a otočil se. Do Chocerad v klidu a z nich už to trochu bolí, ale naštěstí zjišťuji, že jak kilometry přibývají, tak že se mi jede oproti ostatním souputníkům spíš lépe. Za HP pak oznámím, že teď by to chtělo tam dát velkou a trochu zabrat, což tedy udělám, ale moc se ke mně nikdo nepřipojil, tak pak u hřbitova pod Ondřejovým spíš čekám, kdo se ke mně přidá, což nakonec udělají postupně všichni, dokonce i Tomáš, který začal mít problémy s křečemi a už několikrát se loučil, ale nakonec si to zase vždy dojel - tohle se mi na něm líbí.
Do cíle se letos jede přes Skalici, tam jsme ještě pohromadě, nejprve zůstává zpět David, já si naopak vlezu dopředu a snažím se jim to ještě trochu znechutit, ale celkem mě už nechali jet bez boje, před sebou ještě vidím dvojičku a celkem rychle se k ní přibližuji, ale jsou to dva jezdci v dresech CTW, co se zřejmě už jen vyjíždějí po závodě, protože mě nechali projet celkem bez povšimnutí. Naopak na předposledním horizontu se vedle mě najednou objevuje David, který to ještě nezabalil! Skáču mu do háku a hned ještě před posledním horizontem mu zkouším nastoupit, což se povedlo a pár metrů tam k dobru je, ale určitě jsem nečekal po předchozím průběhu v kopci, že se tady s nám budu ještě v samotném závěru takhle gumovat! V cíli tedy z naší outsider miniskupinky nakonec těsně první před Davidem, Garmin ukazuje hodnoty: 73,5 km, 1178 m nastoupáno, čas 2:36:26 h, avg 28,18 km/h, max 65,03 km/h, kadence 71/111, tepy 166/190, z toho 1:55 h v Z4 a 43 min v Z5, no zkrátka úplně pohodová vyjížďka to nebyla, spíš pěkná kaše od startu do cíle. V cíli ještě počkat na vyhlášení, málem sežrat skoro celej pudink pro vítěze HP, kterej si ovšem jen tak decentně lízl, zatímco mně kdyby to neurvali od huby, tak kdoví, jak by celá ta mísa dopadla! Díky pořadatelům za organizaci, trasa v mém oblíbeném Posázaví je to pěkná, hlavně že na trase nebyly žádný Rataje a podobný nesmysly s kostkami (po těch se jelo jen asi tak 10 m pod Ondřejovem), akorát teda by se to mohlo jet aspoň do Janovic trochu pomaleji, i když to ti lepší ze svého pohledu asi i jeli. Nakonec i s cestou na start a domů to bylo slušných 115 km v celkem pěkném skoro letním počasí.
Ještě odkaz na záznam Strava: https://www.strava.com/activities/11277029409