Jak už psal Žába ve svým reportu, tahle akce se fakt povedla. Díky organizátorům, že se jim to zdařilo dát takhle narychlo dohromady.
A jak to vypadalo mýma očima?
Úvodní kilometry jsou vždy o výhodný pozici před první selekcí. Tentokrát to byla ale pohoda. Žádná strkanice nebo předjíždění po chodnících. Místa bylo dost pro všechny. Čelo je nadohled i z posledního fleku. Příjemný svezení, samozřejmě okořeněný tepovou frekvencí kdesi za hranicí treshholdu. Nechápal jsem kde se ty tepy berou. Asi se nám po alpskym soustředění podařilo dobře zregenerovat. Blízko čela tancuje Luke,. Já se nikam moc nehrnu i když jednou vlastní blbostí vyplavu na čele. Žába zašitej.
Na cca 20. kilometru přichází selektivní brd. Já z důvodu neznalosti trati jedu sice max, ale do bezvědomí se mi nechce, když nevím co mě v tom kopci ještě čeká. Proto když přichází horizont, mám odhadem tak 15s díru. To není úplně málo. Před sebou vidím Žábu jak hákuje čelo, a dva odpadlíky. Za mnou nikdo. Díky tomu, že jsem nešel úplně na hranu, mám sílu za to pořádně vzít. Docvaknu nejdřív prvního, prostřídáme. A pak v hupu doskočíme druhýho a jde se do sjezdu. Balík pořád vidíme o serpentýnu pod sebou. I sjezdy jsem v těch Dolomitech potrénoval, takže už nejsem tak šíleně moc marnej, ale jen trochu marnej. Jeden mi v jedný zatáčce odskočí, na druhýho zas něco najedu. Tentokrát mám ale fakt kliku. Balík musí dole pod kopcem ve 20 lidech projet úzkou vracečku, takže kluci vzadu musí hodně zpomalit a já tam doletím úplně akorát, fláknu tam ostrou levou a jsem bezbolestně v balíku. Nechce se mi věřit a říkám si, tak tohle si teď musíš pěkně užít.
Pak se rozjede poctivej kolotoč, jdu do toho se strachem, že za tohle budu platit. Vím, že teď máme začít sbírat výškový metry. A je to tak jak psal Žába. Brdky střídají brdy a vždycky, když už si říkám končíme, zachrání mě na chvilku terénní vlna. Jen co popadnu dech, hned se zase přitápí v dalším kopci. V lýtku už mě zobou špačci a já marně hledám v kapse magnézko. Bohužel mi propadlo kapsou pod dres, což jsem zjistil až když jsem se svlíkal po závodě. Před balíkem na dohled jeden únik, kterej pár kluků chce asi sjet. Ostatní už začínaj trochu remcat, ať se neblbne, asi to nebolí jenom mě. Už počítám s tím, že tam zase zůstanu sám, ohlídnu se a už nás není 20, ale cca 13. Tak to jsem nečekal, že uvisim další selekci. Žába hlásí zimnici a vypadá nesvůj. Když se znova přitopí chytne díru, ale otočím se a vidím, že ten to jen tak lehce nevzdá. Akorát sjedeme klučinu z úniku a tempo trochu opadá. Neuvěřitelný! Žába je zpět! Tak tohle nepochopim.
Následuje sjezd, najíst napít a jde se na Kašperky. Grupa se dělí vejpůl a my s Žábou jsme rádi, že si konečně vorazíme s normálníma lidma. Kopec byl pěkně dlouhej, tak bylo dobře, že jsem neblbnul a nezkoušel hákovat o třídu lepší lidi.
Po Kašpekách jedeme hezky v šesti a točíme. Na mě vychází špice po Žábovi a to není dobrý. Sotva ho vždycky předjedu a hned loket a odfrknout. Trošku pokňourávám, ať mi zvolní.
Naštěstí přijde kopec na Churáňov a tam se vůbec nejede. Přesto ztrácíme jednoho. Zkusím jet svoje, třeba si mě Žába doskočí a něco vymyslíme. Nahoře, ale vidím, že nikdo nic, tak zvolňuju a nechávám se dojet. Následuje nádhernej sjezd. Žába tam zase pustí svoje kilowatty a díky tomu jsme dokonce odskočení, ale nemá to dlouhý trvání.
Pokračuje doprava do cíle, z kopce to pěkně fičí, ale kromě Žáby už v podstatě všichni evidentně šetří. Cítím se docela dobře, tak tam v kopečku před Vacovem přiložim, ale najednou chramst chramst křeče do obou stehen. Tak to hodně zabolelo, rychle zase zvolnit a předstírat, že jsem v pohodě. Nakonec ztrácíme Zikiho, což vůbec nechápu, protože celou dobu vypadá, jako když si točí úplnou pohodu.
Najíždíme do cílovýho kopce, kde se už musí pořádně přitopit. Ale zas neznám trať, takže jedu konstantní tempo bez nástupu. Kvůli křečím musím furt vestoje. Za horizontem tam vleze Žába. Visím mu za zadkem a ve stehnech mi někdo brnká za vlákna jak na kytaru. Volím defenzivní taktiku. Pomalu nechávám Žábovi díru. Když to kluci zmerčí, jdou přeze mě a docvaknou si to. Netušim kdy přijde cíl. Když vidím 200 jdu zase za Žábu a ostatní mě tam kupodivu pustí. Zase nechám díru a zkusim špurt až když je jasný, že ostatní Žábu nedaj. Špurt u mě ale už není co bejvalo. Letos jsem ve špurtu prohrál pokaždý. Takže oba hoši mě bez problému nadělili 2 desetiny. V cíli pak zjišťuju, že jsem si to všechno mohl ušetřit protože ostatní dva byli mlaďasové. Zatímco v Žábovi viděli zkušenýho čtyřicátníka, mě měli za truberu se skořápkou na zadku. Mysleli si, že jedeme o 2-4 flek v A. Suma sumárum Žába zaslouženě a famózně bronz v kategorii. Po tom co přežil vlastní smrt byl jasně nejsilnější, v cíli si nás dal ke svačině. Já vstřebávám vše co se vlastně stalo… Je to možný? Jel jsem fakt půl závodu, kterej platil za nejkopcovatější v JAL, s čelem? Tak to je splněnej sen a vlastně splněnej jeden z cílů, kterej jsem si před touhle sezónou dal. Proto spokojenost až nadšení!