Krakonoš je nádhernej závod. Proto, když jsem zjistil, že termínově koliduje s pražskym lEtapem, rozhodnutí přehlásil lEtap na horskou nebylo těžký.
Pozn.: Bohužel pak jsem zjistil, že si moje Alice na termín horskýho lEtapu naplánovala porod… No co, bude si to holka muset taky přehlásit… :O
Z Prahy vyrážíme s Vláďou a Lukem, pohodička, šlofíček, tankování. V Trutnově ale zase nestíhám, takže rozjetí odlfáknu stylem kruháč a do křoví na malou a hned mažu na start. Tam už jsou Žába s Kanďákem hezky zabudovaný ve třetí lajně. Nejdřív přehodim kolo Žábovi a pak si to hezky v klídku obťapinkám.
Úvod za autem letos bez problémů, žádný brzda, plyn, pěkně v pohodičce držet fleka. Až na to že jsou tam kruháče, který jedu jak trubka zprava a najednou jsem sedmdesátej. To je ale na Krakonošovi taky to pěkný. Člověk se vždycky dostane, kam chce/potřebuje. První kilometry hlavně zašitej a neplýtvat, i když jednou mě to tam každej rok na horizontu kousne ještě před Žacléřem. To je vždycky znamení, že Žacléř bude špatnej. Holt ty moje první kopce, to je tragédie.
Čili Žacléř se najdřív začal celkem lidsky. Jak se to utáhne, tak si jen hlídám Watty, ať to nejde moc přes 400 a uvidím na co to bude nahoře. Žába, Kanaďák odjíždí zabudovaný ve skupině. Já mám na ně na horizontu necelých 20s. Jedeme ve třech, když tu se přiřítěj eliťáci. Wow, to je neuvěřitelnej fofr. Krásný svezení s nima. A tak nás kluci přivezli zpět do balíku. Chce se říct bezbolestně, ale obnášelo to několik 900W vsazení, aby člověk nevypadl z háku, když se za zatáčkou nebo na terezínu udělala díra. PRka cinkaj jedno za druhym.
Když nás kluci vysaděj zpět v balíku, člověk si řekne, taaak uf a jsem tu… Jenže Elkov pochopitelně rovnou na špic a mažou dál. Tady jsem zaváhal. Byla chyba, myslet si, že tohle můžu jet přilepenej na chvostu. Každá zatáčka, každá nerovnost znamená sprint a lepit díry. Dopředu se ale už nejde dostat… Pak přijde tradiční poslední vlna v Polsku před Pomezkama a to je konec. Naštěstí nejsem sám. Před náma vystupují lidi ještě daleko dřív a já nějak zázrakem držím Žábu a Kanaďáka. Bylo to pro mě ale hódně za hranou a tak další minuty trpím jak zvíře… Kanaďák jede možná normálně, možná ne, ale v mym stavu už je to moooc. Naštěstí na mě kluci berou ohledy a na Pomezky mě vyvezou jak v bavlnce. Zachránili jste mě, moc díky!!!
Jak už to tak bývá, začínám se postupně cítit líp. Pražskou začínám opatrně a když to jde, tak postupně přidávám. Nahoře je nás pět. Bohužel tentokrát se krize nevyhnula Kanaďanovi. Tohle je velká škoda, nechápu, jak je to možný, když jel do teďka tak krásně. Převody? Cukry? Vedro? Krátký tréninky? Něco muselo bejt blbě.
Nahoře na Pražský kelímek s ionťákem a opatrně přes tankodrom dolů. Akorát nás doletí 3 mlaďasové z Elkov a sjezd je za nima bájo. Letíme dolů, PRka zase cinkaj. Bohužel po cestě míjíme nepříjemně potlučenýho Unlimiťáka. Podle výsledků asi David Januška. Snad jen odřeniny. Přeju ať se dáš co nejdřív dokupy.
Strážný chvíli držíme Elkováky, ale my slabší na to brzo pečeme. 3 se drží o zatáčku dál, ale sjedeme si je pak ve sjezdu. Pak si nás ještě před Hoffmanka doskočí další o třídů lepší kus a na Hoffmanky naloží ty 3 a jedou pryč. My už to nějak dotočíme. I když systém v tom moc není. Nakonec rozjedeme kolotoč každej minutu a trochu jedeme. Vlnka před kruháčem kupodivu nikdo nic. Pak do toho šlápne Michal Šot z Kilpi a ostatní maj díru. Michal celej závod exceloval ve sjezdech, takže se soustředím jet technickej závěr jeho lajnu. Na kostkách si to pak rozdáme a kupodivu mi to vyšlo.
Po závodě rychle nadlábnout a odjezd kolmo do Rokytnice. Pěkný pozávodní vyjetí a díky Hankovi, že mi dojel naproti a odtáhl mi hnusnej protivítr. Pak už se jen překulit přes Rezek a jak za odměnu završit nedělní dvojkilo sjezdem do Roky se svým nejlepším parťákem.
Pěkný dneska :)