V týdnu se na FB objevuje, že závodníci Krakonoše mají na Pomezkách štrůdl a kafe zdarma. Pro zábavu posílám do WA a uvidíme jestli se někdo chytne. Lukův záložní plán je si na něj zajet jako vyjetí.
Do Trutnova vyrážím tentokrát z Prahy, do auta nakládám Technika a Luka. Cestou ještě musím natankovat, ale cesta ubíhá a v Trutnově jsme i tak podle plánu lehce před devátou. Při parkování trochu zmatky, takže nakonec jedeme k Bille. Při vyzvedávání čísel zjišťujeme, že parkoviště pod UFFO je skoro prázdné, škoda.
Rozjetí moc nehrotím, prostě jen protáhnout nohy z auta a šup do koridoru. Držím se letošních plánů na zbytek sezóny takže pěkně zezadu. Luke se přesouvá ke mně do stínu, okukuju kdo se ještě bude chtít cpát dopředu, ale snad nikdo.
Zapínám kameru, Garmina a je tu start. Letos mi to přijde celé mnohem klidnější, možná proto, že hromada lidí je na L'Etape. Za posledním kruháčem nečekaná odbočka doleva přes koleje, tam se to teda trochu zakucká, ale oproti jiným letům je to vlastně jen jednou. Balík se trhá na dvě půlky, přijde mi to brzo tu takhle zůstat, takže trochu přišlápnou, vlevo krásně volno a na čelo naší půlky dojíždím akorát ve chvíli, kdy startuje dvojička co to chce taky doskočit, takže jen padám do háku a vezu se do prvního balíku.
Tam zahlídnu Luka 30m před balíkem, za ním jedou motorky, takže první pokus o únik. Nechávají ho tam větrat docela dlouho a navíc to i celkem bolí. Vlevo pořád narozdíl od předchozích ročníků krásně volno, takže na pohodu se blížím k čelu a krom pár krátkých přišlápnutí okolo 400W (asi Žába, kterej si to kontroluje z druhého fleku) si tak ušetřím šrot na vrchol kopce.
300m na vrchol na mě křičí Luke, který je najednou za mnou, asi už mu čerstvý vzduch před balíkem stačil, lehce zvolním a jde se do sjezdu. Za odbočkou ke stoupání na Žacléř už jsme oba zpátky v prvním balíku a ani to letos tolik nebolelo.
Kolem sebe vidím známé tváře ze Sudet takže asi cajk. Vzhledem k tomu, že Luke je před vrcholem někde za mnou tak si nechávám čelo cuknout. Ve chvíli, kdy se přehoupneme, tak je tu ELKOV. Takže odmazali 5 minut. Zkouším skočit do háku, ale borcovi předemnou padá řetěz, takže radši svěšuju. Navíc to vypadá, že z celé grupy s ELKOVem jede jen jeden borec. Mám trochu podezření, že nás schválně odpojili. No aspoň ten sjezd, co jsem nikdy neměl rád bude v klidu. Kupodivu je to ale úplně v pohodě, krásnej asfalt. Pořád čekám, kdy mě dojede Luke, ale když za odbočkou na Lubawku nejede tak koukám, že mají díru asi 700m.
Opouštím nakonec skupinu a čekám. Nabírám rychlost, abych je zahákoval. Na čele grupy operujou dva Elkováci a vysmátej Luke v druhý lajně na mě povykuje, že má skvělý nový kamarády. Tak padám vedle něj a frčíme.
Před průjezdem městem nastupuje Pavel Popielok, moc to nechápu, jede se lajna. Pak si vzpomínám, že se musíme promotat přes náměstí. Před nájezdem se převalí pár lidí z krátký. Dochází mi, že kdyby tam Pavel nenajel, tak ELKOV je asi v trapu. Jednou nás na chvíli pustili na špic, ale nikdo se tam moc nehrne takže nakonec nás táhnou až na Pomezky.
Ve stoupání vidím Luka pár serpentýn podemnou. Rozhoduju se, že si to prostě vyjede v grupě a naberu si pití a počkám. Přichází zpráva ať nečekám. Pak druhá, že jde na štrůdl. Na Pomezkách stavím, čekám až dorazí, letos nějak nemám v hlavě snažit se o 12 místo kategorii. Žába 2km předemnou, Luke 1km za mnou. Hledáme štrůdl a nacházíme přímo naproti občerstvovačce.
Sjezd dolů, před námi cca 200 lidí. Tohle bude legrace. Lezu na špic a tahám vytrvalost, míjíme hromady korálků roztroučených po celých Krkonoších, ale zůstávají za námi. Do Strážného mě to fakt baví, Luke neprotestuje a tak trochu přitápím. Prej je to moc. Tak holt tempo míjení trochu klesá.
Cestou na Hoffmanky je před námi celkem velká grupa, Luke zahlídne orange dres tak se pomalu blížíme a zdravíme Sergeje. Nevím jestli nás má rád, nutíme ho jet nám v háku, dost u toho funí. Do sjezdu si dávám trochu náskok, dole čekám a když mě Luke se Sergejem dojedou tak lezu na špic a dotahuju nás zpátky do jeho grupy. Hrádeček, nějak mi divně cuká ve stehnech, tak v klidu za Lukem, ale v grupě i tohle tempo je dost na hraně. Po sjezdu z Hrádečku špice v grupě s Lukem, nevím jestli jsou rádi nebo nás nenávidí. Ale ochotně nás na špic pouští, v grupě totální ticho, Sergei za námi na třetím fleku. A takhle až skoro k poslednímu kruháči v Trutnově.
Do cíle projíždíme jako oranžová trojka s Lukem za ramena. V cíli nám Žába vypráví, že spurtoval s Pavlem Popielkem, no to jsou teda věci. Pozávodní tiskovka probíhá u stánků s občerstvením ve složení Luke, Strejda, Žába, Kanaďan, Sergei, Technik a moje maličkost.
Jedinou mojí ambicí na dnešek bylo užít si Krkonoše a to se mi splnilo zcela bez výhrad.