Do Beskyd se s Janou těšíme celý rok, vloni to nevyšlo, takže letos jsem se těšil dvojnásobně. Samozřejmě přes frgály Palačov. Nejsem spisovatel a nebaví mně psát, tak jen střípky.
V pátek nádherné mega týmové rozjetí na krátké trase a zprasit si Mambu.
Na start chodím dycky zepředu k Bédovi, letos má absenci, ale zastoupil ho Technik. Letos se tam ještě po mně nacpalo hodně lidí. Na Bílý Kříž celkem pohoda, několikrát přibrzdit a přitom myslet kolik lidí vzadu lehne. Sjezd za profesorem Uličným. Na první stojku s bezpečákem a potom na hranici za voči uhákovat Vláďu, Kolíkáče a Pavla. Na Kelčák jsem chtěl víc dopředu, ale jel se takový šrot, že jsem z balíku vypadl dávno před Hluchankou, ale Vláďa je pořád kousek přede mnou. V Bílé si Vláďa vystupuje ze skupinky a čeká na moji grupu. Defekt Žába a Vláďa hlásí, že asi budu mít superdomestika. Kolem přehrady až pod Smrček jsem zabudovaný ve skupině. Vypadávám první, jel jsem s borci kam nepatřím, Vláďa odjíždí a před nejprudší 11% stojkou přijede Žába, je tady moc brzy, to už ho asi neuvidím. Registruji, že jede s Vláďou a věřím, že ve vracečce po sjezdu budu s nimi. Žába zapíná motor a vezeme se k hotelu Ráztoka. Vladimír občas ve sjezdu vypadne, ale v pohodě se vrací. Na začátku Pusteven o serpentinu výše povzbuzuje Lukáš. No to je něco, takže na bufetu Pustevny na mně budou čekat 3 Šlapky!!! Jede se mně dobře, teplo akorát, piju dle plánu, dopíjím druhý bidon a dávám půlku suku. Nahoře mně Jana dává plnou láhev, nechá doplnit druhou, vezmu banán, napiju se a hurá do sjezdu. Po chvilce mně neuvěřitelnou rychlostí míjí Luke. Po serpentinách čeká Vláďa a na kruháku u Zavadilky Luke se Žábou, který zapíná turbo a valíme pod Soláň. Nikdo se nás ani nesnaží hákovat a někde si vystoupil i Vláďa. Soláň, kluci se mně ptají jak to chci, je mi to jedno, umím jet i sám a tak pomalu odjíždí na kecačku do sedla. Pod vrcholem úžasná vzpruha od Kolíkáčovic holek a Vladimír je se mnou. Nahoře vypít dva kelímky a abychom neztratili vousáče, tak hlásím, že jedu poslední. Lukáš odvětí, Kapře to nechceš…Závěr sjezdu do Karlovic letíme v oranžový lajně až mně dojetím zvlhnou oči. Na kruháku doleva, Žába opět dráždí turbo a Vláďa na to kašle. Užívám si luxusní hák, který jsem poctivě trénoval v zimních výletech a byl přesvědčený, že v závodě se s Žábou nikdy nepotkám. Nikdo nemá nárok ani pomyslet naskočit do expresu. Kasárna jsou hodně přísný, peklo na zemi, jedu hranu aby kluci nahoře neusnuli, poprvé v tomhle kopci vidím turistu tlačícího kolo a on to Nemi, chvíli jede s klukama a potom opět po svých, to je hustý, váží 50 kilo i s kolem. Říká že nemá nohy ani hlavu, hecuju ho ať přepne hlavu a jede se mnou, daří se. Bufet Kasárna plení pět ŠLAPEK, to je neuvěřitelný. Oranžová grupa odjíždí, jsem v rauši, řvu jako pominutý a málem brečím štěstím. Do Makova bohužel ztratíme Vláďu, velká škoda, na Bumbálku nás už nesjel. Stoupání na přechod je příjemný a hákový, poslední dva kiláky dávám velkou, lížu Žábovo zadní kolo a nahoře křičím, že to máme za sebou. 10 do cíle je naprosto luxusní záležitost, jen škoda Nemiho. Greenhorn nechává dva metry odlep a je vykázán na samotku. Během soboty vystudoval vysokou cyklistickou. Do Bílé letíme kosmickou rychlostí, ale mrzí mně, že jenom ve třech.
Děkuju ŽÁBOVI, VLÁĎOVI a LUKOVI za čekání, pomoc a celkové domestikování. Děkuju Janě za podporu. Děkuju všem co přijeli za krásný víkend. Pivní pokec v Domovjance a večerní sýrobraní a vinobraní nemělo chybu.
Pokud to půjde, tak za rok opět do Bílé.