Až na orange zpestření bylo asi všechno špatně...
- pár dní předem už děsný vedro i v noci. Pravidelně se budím někdy ve 4 ráno, hodinu až dvě jsem vzhůru a pak znovu usínám
- už předem jsem dost unavenej (a to byl recovery week)
- páteční cesta, rozjetí a pokec se povedlo na jedničku
- bohužel nespaní se opakuje i v noci před Beskydem (a nemůžu to svádět na pokoj)
- ráno ještě víc jak praštěnej než předchozí dny - začínám mít fakt dost
- jak vyjedu na kole ven, něco mi pos*re rukavici - hlavou mi bleskne, že se to dneska s*re už od rána
- potkáváme Nemiho - ptá se na spodní vrstvu pod aero komboškou - vzpomínám jak jsem tu málem zkolaboval na prvním Beskydu, když jsem se oblíknul úplně stejně a to ráno tenkrát byla o dost větší kosa - osobně volím Verano
- v koridoru na celkem OK místě, ještě odbíhám očistit rukavici do Domovjanky
- před nájezdem na Bílý Kříž se dostávám skoro na konec balíku
- čtyřikrát to okolo mě padá, ve chvíli, kdy na slizu dobržďuju tak tak se přepínám do módu jedu výlet, na tohle nemám
- chvíli jsem se v balíku ještě propracovával bez úsilí dopředu, ale ve sjezdu dojíždím zase na konci (mokro, blátíčko, ...)
- na hlavní se mi povedlo nějak doplácat ke Kolíkáčovi a Kaprovi, ale v tom množství lidí to zdaleka nebylo zadarmo, nakonec se nám ve skupině povede vrátit těsně před odbočkou na Kelčák do balíku. Mám dost, v hlavě to dneska vůbec není
- Kapr hlásí, že teda dneska rozhodně šlápnul
- Kelčák jsem netušil, že jde vůbec jet tak pomalu
- po sjezdu zbytečná chyba - doskakuju do předchozí skupiny jen abych si následně vystoupil a čekal na Kapra
- kolem přehrady už to ke konci fakt bolí jak musím Xkrát dolepovat do skupiny po sjezdech a technických pasážích
- na Smrček ambiciózní nájezd skupiny, aby si z toho pak všichni vystoupili - jedu s Kaprem, nahoře si dávám odlep, abych ho ve sjezdu nebrzdil
- Kapr dostává k ruce Žábu po defektu, na Pustevny jedu s ním v klidu - nedokážu si vůbec představit, že bych je jel jako vloni, cestou nahoru potkáváme Luka na pokraji kolapsu
- na Pustevnách totálně odpadám - tvrdě platím za první dvě hodiny znásobené vedrem, ploužím se dolů
- dole dovážím ještě Kapra k Žábovi, nemám už ani na to Žábu hákovat na rovině
- začínám dělat Zagorku
- před Solání si na tajňačku vystupuju , aby mě kluci nechtěli vláčet s sebou, nahoře je ale dojíždím, Kapr to organizuje tak, abych s nima uvisel sjezd.
- to všechno proto, abych si nakonec na nakloněné rovině zase vystoupil a zase je dojel nahoře na Kasárnách na občerstvovačce a zase si s nima užil pár kiláků pohromadě
- ve sjezdu je nechávám jet a už je nedojíždím
- všem díky za společnost, trpělivost a tak
- Kaprovi obdiv co všechno vydržel - na Kasárnách poskakoval jak čertík v krabičce a všechny okolo hecoval ať jedou
- po dojezdu odcházím na pivo - trochu se probírám
- náladu zlepšuje Strejdovo tiskovka, která byla stejně báječná jako vloni - díky moc!
Každopádně za rok zase znova :-)