Večer se úspěšně vyhýbám panákové ruletě a skoro spořádaně padám do postele někdy okolo jedné ráno. Dávám si dva budíky, úplně nevěřím, že jeden bude stačit.

Ráno se vypotácím z postele a hrnu do sebe kaši, abych vyrazil směr Chodovec. Oblékání je tentokrát trochu oříšek, ale nakonec vsázím na kombinaci jako sexy kalhoty, bunda, neoprén na boty a rukavice do 5st, snad se aspoň trochu oteplí.

Na Chodovci ťukání pěstičkama bandičkou z jíža postiženou stejnou cyklisticko-masochistickou kopmulzivně obsedantní poruchou, které vidina nevyspání, zimy, mokra a pořádného Novoročního šrotu nedá spát a zvolna se snášíme z výšin Spořilova do Nuslí a na místo srazu na Smíchově.

Na místo srazu příjíždíme tak akorát, balík se za chvíli dává do pohybu. Letos se snažím, abych se nenechal zavřít někde u krajnice. A tak za chvíli najdu Žábu majestátně se tyčícího uprostřed balíku. Maje na paměti, že jediný správný pohyb balíkem je dopředu, si pomalu razím cestu k čelu. Balík postupně zrychluje, držím se pořád vlevo, přitápí se. Žába trochu přivřenej vpravo. Přede mě se cpe týpek v červeným (asi Dan Turek). Nohy hoří, hákuju Žábu, tepy zůstaly u půlnočn sklenice sektu. Nakonec si na chvíli povolím a zbytek dojíždím s konstantním odstupem od Žábova zadku na 320W.

Na Cukráku mi už ani není zima, vydáváme se vstříc dobrodružství v podobě hledání Lukovo zkratky uprostřed Štechovíckých lesů. Cestu doprovází Kolíkáčovo občasné "Moooc!" nebo "Mluvte na tý špici!". To když se HonzaB s Turistou na špici moc rozvášní. A tak jsme najednou v Petříkově, v hlavě počítám kilometry. Obsese může dnes být ukončeno jenom kilem.

V Průhodnicích zase pěstičky a hurá dom, padnout aspoň na chvíli zpátky do postele.

Bando - díky za tu magořinu a společnost. A už frčíme rokem 2024 jak namydlený Šlapky!