Nejsem Vánoční typ. Prosinec nemám ani obdobím hlubokého rozjímání ani vymetání nákupních center a pavučin v rozích pokojů. V prosinci spíš nejde nic pořádně dělat. Alespoň konstalace státních svátků a víkendů vyšla správně, Rouvy mám zaplacenou, trenažer funguje. V rámci prevence nudy se zapíši do několika Rouvy výzev, peníze na virtuální rám se samy nevyjezdí.

První 3 dny pěkně spořádaně doma na trenažeru, včetně boží teamové vytrvalosti s rádiem v uchu. Jenže už 2. svátek vánoční padám s oranžovou bandou ven. Nejprve zlehka pod kilčo, pak 2x lehce přes kilčo, 2x přes kilotřicet. Musel jsem šileně rozjetý vlak zbrzdit na Silvestra se ségrou a pohodlnými 80 km, abych měl energii na Novoroční Cukrák :-)

První den v roce byl proti loňsku mokrý a studený. Navzdory počasí se ráno sešla veliká banda bláznů na kolech, popřáli jsme si do nového roku a hurá na mokrou silnici. Celý úvod jsem pozičně moc nezvládl a neschoval se za někoho s blatníky. Obzvlášť jsem litoval při předjíždění kropícího vozu ... tohle jsem měl jet z úniku. Naštěstí se začíná stupňovat tempo a na nějaké kapky bahna v obličeji není čas myslet. Pokrývám několik nástupů, pořád visím v řídnoucí skupince na čele. Bohužel už před přechodem další nástup nechytám a nechce se mi jít úplně na doraz. Neaktivuji berserker mód, z povzdálí sleduji spurt o Cukrák a dojíždím v háku na parkoviště. Cestu domu zahajujeme od Cukráku jako obvykle poslední, až všichni opravdu vychladneme. Letos jako novinku zkoušíme gravel zkratku, jede se příjemné tempo, žádné blbnutí v kopci z Davle. Prostě parádní přehoupnutí do roku 2024, díky!