Zákulisní tlaky a mrazivé teploty letošního ledna posunují tradiční start až na 9 h. Nechci nic podcenit, ještě mám v živé paměti, jak před týdnem trpěly ruce, tak dnes je ukrýt do dvou vrstev. Kruhák tepe ve wobjížděcím rytmu, Žába s Tomášem K. alias neminem laedere, HonzaB, Oťas a Tomáš B. a jeho holé uši, které jsou zamraženy do ruda. Štamgast Turista brousí nože na ledu a Luke si nechce kazit cyklistiku rudými prsty. V Dubči jsou tu další posily v podobě Vládi a Camrdy. Vlezlá zima zalézá do každé nezateplené štěrbiny na těle, ale genius loci wobjíždění v této partě vše přebíjí.
Jen si dirigovat zezadu tempo, ať jsme jeden celek, před Brandýsem pokropit z důvodu západního větru škarpu směr autobazar. V Záložně u bankomatu zalezlý Kapr a za rohem Martin. Bobek a nadšený Alf a Mr.Tired a můžeme pomalu vyrazit. Ne, ještě chvilku, HonzaB zapomněl bidony, tak si dá hlta z mé vařící termosky a pocítí tak kouzelný lektvar.
Díky našim dopravním zpravodajům měníme trochu trasu a vynecháme zavřený přejezd Třeboradice. Ale Polerady, Mratín, Měšice je úsek za trest. Silnice jako cedník, řezavý bočák a stálá schovávaná do co nejlepšího háku. Tohle se přísně zapisuje do našich tělesných schránek. Ale máme tu vzpruhu. Něco se řítí vpravo na poli a řve jak raněný býk. Ultra orange frenetický fanoušek Čespa! Tak to bylo moc dojemný! Díky bejku!
Brdek do dávného cíle Břežanské osmy nás roztrhá, ale místo, kde byla prezence nás zase spojuje a přisedá k nám Ivča. Z toho je tak rozhozen HonzaB, že ani nestačí zahlásit při přivítaní svoje nejpoužívanější slovo. Valíme směr Kralupy, věřil jsem v zázrak, že ta hlavní silnice bude trochu opravená, ale ten se nestal. Znovu tancujeme mezi dírami a bojujeme v přísném bočáku.
Zasloužený ledový sjezd přes brzdící kruhák v Postřižíně a proplétáme se přes Kralupy. Tempo se zklidnilo, teď budeme stále stoupat až k vytoužené pumpě. Plyn zasyčel z trouby ven, Tonda Zápotocký stále na svém místě, jen ta tradiční fotka s Okoří letos chybí. Ale bufet koutek na čerpačce vše vynahradil. Je to tu jak v nějakém 5-ti hvězdičkovém hotelu v zimní prosklené zahradě. Sedím v koutku mezi legendami amatérské cyklistiky. Tomáš B. a Mr.Tired. Kolik jsme toho prožili, vzpomínky se jen sypou. Zvláštní a kouzelná chvíle. Ale nepřišla jen tak, chtělo se sem dodrápat na těch našich milovaných prokletých strojích.
Abfáááhrt! Jo nedá se nic dělat, vzhůru do sedel! Teď už to snad bude lepší a lepší, jelikož vítr se stane naším pomocníkem. Udržovat homogenitu skupiny, ať se nerozstřelíme do nanočástic. Užívám si to, oblečení funguje, termoska hřeje, nohy se točí. Sám bych nevyjel ani na půl hodiny, ale teď si tady kroutím 4 hodinu jako nic. Padáme k Vltavě, pomalu se rozmělňujeme do svých domovů, ale Břežanské ještě asi bude bolet.
Nechci se zpotit, včera večer v potocích potu jsem si to přeci sliboval. Ale je to silnější než já, zase je ve mně ten malý kluk, co má v ruce klacíček a chce si rýpnout do vosího hnízda. Založit a objet grupu zleva, kde to jen zahučí. 5-10 sekund slávy a vidět čistý asfalt před sebou. Pak už se nechat přejet výkonnostním vlakem vedeným Žábou. Ale co to, tam na konci visí hodně jmen! Tak se ještě zvednout a nenechat si to ujet. Top4 nakonec odjela, ale HonzaB to na svém těžkotonážním zimáku nechce jen tak vzdát. Vzpomínky na letní Col de la Ramaz jsou tu a já chci s ním nahoře kruhák za ramena. No pěkný a bolavý vzpomínání to bylo Jeníku, děkuji moc!
Ano, bylo to jedno z dalších velkolepých wobjížděcích představení! Srdce plesalo nad tou účastí, zima olizovala tváře do červena, dvojičky švitořily, pěstičky ťukaly a z polí se ozýval mohutný fanouškovský kotel! Pumpa chutnala, podávala se nejlepší káva a americký vynález anebo teplá polívka a rozzářené úsměvy mazaly ročníky narození! Díky všem, že žijeme a šlapeme, tyhle skupinové terapie si musíme patentovat a továrny na psychofarmaka to mohou zabalit!