Tradice, zimní trénink, pokoření živlů, začátek cyklosezóny, pokec s kamarády? Co z toho přesvědčilo 24 dospělých lidí sednout na kola vstříc 200 km trase rvát se s únorovým vichrem přes hory a doly do polí k památníku setkání 3 armád v tažení proti Napoleonovi?

Letošní trasa v opačném směru mi vyhovuje, cesta zpět vede blíž k Praze a mohu se odpojit v Kralupech rovnou na Pankrác. Proto nejedu 3-4 hoďky s Fialkou, mířím na sraz na Hájích. Sjíždíme se ve velkém počtu, ťukáme pěstičky, oči září nadšením a oranž srdce buší pro cyklistiku. Dneska bude účast trhat rekordy. Rozjíždíme se po větru a jede to samo. Ve městě se zdá, že vítr fouká do zad ze všech směrů. Letíme a na hlavním srazu jsme o 10 minut dřív. Postupně se sjede obrovská skupina, zdravíme se pěstičkami, švitoříme, smějeme se. "Abfahrt!", pouštíme po zadobočním větru směr Mělník. Fouká hodně, ale vepředu kam až dohlédnu jedou dvojičky pěkně těsnou formaci, na rovinaté trase se jede plynule. Je cítit jak jsou všichni jak na jehlách, minulý týden zanechal stopu. Vezu se na vlně euforie, těší mě přerod oranžového stáda v partu cyklistů. Nikdo nechce zbytečně stavět, Čespa fotí za jízdy a když už je čůrpauza, tak i HonzaB oklepne jen 2x.

Po pár hodinách mě napadne vycouvat na konec balíku, ať také vidím tu nádhernou skupinu jinak než na fotkách. Očekávání střídá fáze zklamání. Krásný asfalt, rovná silnice v polích a my jedeme jako stádo. Dvojičky nikde, samá mezera, většina lidí se větrá. Navíc se jede neplynule, málem si přeložím a tak z chvostu přeskáču pár děr vpřed za Kolíkáče. Dokonce i on udělá 3 metrovou díru, tak ho přeskočím vedle Kapra. Konečně pěkná pozice. Kolíkáč něco brblá o předjíždění, ale Luke se mě zastal, díra vedle Kapra nevznikla sama od sebe. Pěkná formace nám vydržela jen chvíli, než pro změnu tvoří díru Martin-O hned ve druhé lajně. Naštěstí se trasa konečně stáčí proti větru. Nemi a já hnízdíme na špici. V představách mám za sebou krásné dvojičky a raději se neotáčím, ať si obrázek nezkazím.

Kvůli podivné zajížďce na trase je pumpa a památník daleko za polovinou. Z balíku dle četnosti hlášení "moooc", dokonce od svých nohou cítím narůstající únavu. Trasa se navíc vlní jak na horské dráze, často se čeká, jehličky ostražitosti otupují a morálka uvadá. HonzaB připravuje oklepávání, když už ostatní odjíždí. Studený vítr štípe při čekání. A čekáme často, na kopcích, na focení. Pumpa v Peruci je malá, většina lidí stojí venku v závětří. Svačíme, povídáme, někdo asi nabírá síly k pokračování, já chladnu. Dosvačeno, kdo potřeboval vynesl písek, nasedáme a nic. Vystřelil jsem sám a v pěkném kvapíku k pomníku a zpět ke skupině ohřívám svaly. Slíbená rychlá fotka od Čespy je geniální, ale pak děláme ještě 20 dalších. Fouká ledový vítr. A když už část lidí odjela, většina sedí na kolech, jde HonzaB na malou.

Úplně zmrzlý vyrážím do klesání po větru, jedu výkon jako proti abych se ohřál, s 53x11 míjím Sukese a přemýšlím jaké převody asi má jeho bike, objíždím Nemiho s Kanaďanem ve stoupání ... tohle bude v unavené skupině maximálně Z1 i na špici. To nepřežiju ve zdraví. Původně jsem chtěl čekat, ale měním plán a loučím se jen s borci v úniku a peláším po trase do Vodochod a pak rovnou směr Pankrác bez zajížďky na Háje.

Report píšu pod peřinou s knedlíkem v krku. Dnešní trénink neodtrénuji. Dost možná neodtrénuji týdenní blok. Sbohem vyzvedávání bidonů pro team na Zoncolanu. Zimní wobjíždění jsem bral jako zimní trénink. Sice na WhatsApp běží srování s teamovým tréninkem Xeela, ale my nenajíždíme základní vytrvalost. My máme společenskou událost, překonávání živlů a držení tradic.