Další řádek tabulky čokolády drtím mezi zuby, došlo zrnkové kafe do kávovaru, dělám si turka, nějak marně hledám sílu, kterou jsem cítil, když nás to hnalo od pomníku domů. Držet to dole za oblouky, vedle sebe cítit Kapra a v hlavě tisíce vzpomínek, které jsme spolu zažili. A nejenom s ním, ale s celou touhle oranžovou partičkou… a jakáže vlastně byla letošní Peruc?
Začalo to už v týdnu pozvánkou na protisměrnou trasu. Centrální seřadiště kaplička Mírovice, pak na Kostelec, Neratovice, lávka Lužec, před Řípem na Černouček, Mšené lázně, francouzská Evaň a pumpa v Peruci. Pak pomník se samolepkou a před Veltrusy překonáme Vltavu přes památku z roku 1900 - zdymadlo Miřejovice, pak zadem přes Máslovice do horkých van. Peruc miloval Profesor, budeme na něj myslet, málokdy vynechal... Nechte doma svoje ego a dorazte na poklidný wobjížděcí výlet. Žádné závodění, ale tukový výpal. Výlety ve skupině, kde do toho nemusíte bušit jako magor, ale hezky v závětří proplouvat krásnou českou krajinou a kochat se. Všichni mají blatníky se zástěrkami až k zemi, aby si to všichni užili, kdo nemá, jede na mokru úplně vzadu. Na špici výkonní zimní jezdci, kteří jen tak neslezou a jedou přijatelné tempo pro všechny, především pro dámy a starší pány. Když se zařve moc, tak zpomalí, mají oči i vzadu a kontrolují, jestli jsme všichni. Nevyprovokuje je žádný brdek, ani projíždějící traktor, aby začali blbnout. Od toho mají doma trenažéry, kde se mohou zmastit do bezvědomí. Když se jede po rozbitějším asfaltu, zpomalí se ještě více a ukazují se díry, při výjezdu z vedlejší na hlavní se odhadne, jestli to celá skupina projede a hlasitě se hlásí, zdali je volno. Výjezdy z kruháků a ze zatáček se jede s citem, ať vzadu nevznikají díry! Držíme trasu, možno se připojit cestou, jeďte nám naproti...
Do Mírovic nás to hezky fouklo a čekalo se, kde se zjeví. A byla to velká a překvapivá zjevení! Třeba ikonický Fousáč anebo náš Kubajz a Kanaďan! Anebo Sukes a jeho adidy v klipsnách na horáku. Věci, které málokdo pochopí… Do první linie nasadit Žábu a Nemiho a valit to na Neratovice. Vzpomínal jsem na Vitase, tudy začínalo hodně výletů do neznáma. Ale za něj ještě nebyla lávka v Lužci, která je teď pro nás neodmyslitelnou spojnicí na druhý břeh Vltavy. Sukes a Ivča si to rozumně zkracují směr Beřkovice, většina dává ještě lalok přes Cítov. Tady už to točí domů Alf, Fousáč a Kubajz.
Pozdravit prezidentskou obec a řádně se utkat v boji s větrem na Martiněves, kde řvou Vlčáci nadšením, jo další velké setkání! Mšené lázně, myslel jsem na foto, ale zastavila nás až Evaň. Ale k ní to nebylo vůbec jednoduché. Sjezdem až k Ohři jsme ztratili hodně výškových metrů, které jsme pak zase museli nabrat. Luke s HonzouB jsme přepnuti do módu wobjíždění a dělají tak větrolam pro Ivču a Oťase. Taky se nechci zpotit, navíc zimák pode mnou vůbec nereaguje na nějaké zrychlení. Tohle cedule Evaň asi ještě nikdy nezažila. Nálada kvete a blízkost Peruce to ještě více podporuje. Ale je to nekonečné. V dáli vidím zelenou halu místního JZD a u ní vím, že je pumpa. Ale ta se vůbec nepřibližuje!
Konečně cinkají drobáky v té kouzelné hrací skříňce. Vytahuji hračku, co z něj vypadla a její obsah klopím do sebe. Safra to je chuť! Té se ani Kopi Luwak nevyrovná! A navíc by to už domů mělo foukat tím správným směrem. Ještě foto a samolepka u pomníku, o kterém se mi tolikrát už zdálo. Symbol té zimní cyklistické dřiny, tady to nikdy není na krátký krátký, tady je vždy kolem bodu mrazu a furt fouká! Žába se rozjíždí po silnici jak po letištní dráze, aby se pak neudržel a odlétl napřed domů. To my si chceme společně užít vůně skupiny, zažít závěrečné boje o kilometry, na které zase budeme myslet celý týden.
Vylézt z vany a už hltat první reporty! Sukes tohle fakt chceš! Tohle uměl Léňa, který to už měl sepsaný v hlavě, ještě než vycvakl nohu z pedálu. O tomhle je ta oranžová cyklistika, o partě, která si pomůže a chce zažít týmovou cyklistiku, a ne o nějakých nic neříkajících číslech a emailech od trenérů. Tady nad námi stále lítá ikonický Trenér Staříků a potutelně sleduje ty naše blázniviny... A dnes se to zase nadmíru povedlo! Vždyť nás v jednu chvíli bylo i 24 kusů. Vítr vál dle předpovědi a stejně tak Žába v předpisovém objížděcím tempu drtil špic s Nemim. A za nimi se hrála úspěšná hra na schovávanou, proložená starými i novými hláškami, které rezonovaly grupou. Trasa na Peruc letos v obráceném gardu a hlavně z několika významnými změnami, a zdálo se, že se hodně líbila. Vítr nás stále nemilosrdně bičoval, houpavý lalok na Evaň přidal pár výškových metrů navíc, ale ani to nezkazilo náladu. Pumpa byla hodně zasloužená, paní už objednávala chybějící bagety a kafe na příští týden. Orlí pomník s parádní fotkou, v takovém počtu to ještě nezažil. Premiérové zdymadlo Miřejovice taky nezklamalo, především Jendův Abfááhrt a následné překotné naskákání východoněmeckých vodáku do svých plavidel nach Dresden. A pak už se letělo do van, obdiv především před Ivčou, Oťasem a Sukesem, jste fakt dobrý! A velké poděkování našim fotografům, fotky stojí za to!
PS
V Petrovicích v totální únavě jsem se sám sebe ptal proč to dělám... ale pak po vaně, jednom ibalginu nalačno před spaním a u fotek jsem na to zase přišel! Díky všem, jste borci!