Lukov a Sukes na velejednici!
Jirku Jiřince už nebavilo mrznout na horizontech a už se nemohl dívat na to mé heroické veletrápení na biku a vyšvihl mi nabídku, jíž nešlo odolat a půjčuje mi svou záložní jednici legendární vyšperkovanou dokonale zajetou SL5 upgrade střelu Tarmaca , 6,2 kg v klasice a na superrychlých Envech, vše jen o 6,5W pomalejší než jeho nedostižná perla jednic SL8mička . Tuhle raketu nechce opustit i řada eliťáků, neboť ve spojení se superkarbony stále velmi konkurenceschopný matroš, a to až tak, že mám obavy, jak rychle mi ji zase sebere, neboť už teď teskní, co vše je na osmičce "horší". Přivážím si ji domů ve středu, ladím detaily a v pátek poslední tuning s novými kufry. Věřím Jirkovi a bez problému, ten, co řekne , to skok na jistotu, věřím té raketě, věřím sám sobě , a tak po ujetí pouhých cca 20 m na chodníku na zahradě nasedám v Lužci po třičtvrtě roce na plnokrevnou jednici a rovnou do oranžšrotu a bez problému, absolutně , tohle se nezapomíná, naopak všechny emoce naskakují jak v rutinní sezóně a ta natěšivka největší velí radování, užívání, šrotění, hákování,parádování, kolíkáčování, špicování, závodění , nahánění , chválení , týmování, oranžgrupování, pohlcování, beznádechování , brdkování, ano to vše dnes začalo cca od 70tého a naplno, zůstalo 9 statečných a po rovinách přes 40 a v kopcích jsem většinou bronzoval za Žábou a Lukem, předtím ještě Jirka závodně vytempil brdek před Černoučkem a prvně jsem si dnes dal za ním, super, přesně takto jsem předvídal, jo příprava, víra, 100 km šrotu následuje a v únoru a v malebném Středohoří, jo Roberte prostě zase a jen Paráda, chci, dávám a musím se protáčet i na špici, tuhle velednici to táhne za "ségrou" samo, pár skoro na 98% jednic tam též je a ony i ty jejich "zimáky" jsou v podstatě jednaminusjednice maximálně dvěplus a při jejich výkonnosti grupa letí po rovinách vzorově kompaktně, přestože v 50+ fňukají na blatníky a očekávají urvání zástěrek. Před benzínkou závodní vložka , po hlavní se řítí Fíla, ano domácí Filip Endler z Lawi, hecování o háku nebude jen planým výkřikem, znám je natolik, že mé nastřežené vyradostněné oči okamžitě hledají Žábu, ten se toho samo ujme a mám zase pravdu a jako ve všem, okamžitě ho těsně hákuji, děláme ze třičtvrtě grupy patníky a letíme a stahujeme, jak jinak, tohle musím dát, velešrot a určitě tamní miniKom, cítím ,jak za námi vlaje Luk, nikdo další ani nepípne a máme ho , jen bohužel i benzínku, na pár pikosekund zkažený celý švih napravuje obvyklá pohoda při doplňování energie všeho druhu a valí se dál , jo až budou mít plnokrevné jednice , bude to zase na hraně , ale neméně okouzlující, stále dokola se opakující a přitom mě nikdy neomrzící. Jsem v transu, Jirko, ještě jedno a znovu , neskutečné díky, tohle byla zase Paráda a s vámi se všemi se moc zase těším na příště !