Míváte splín před víkendem, když detailně rozplánovaný tréninkový kalendář hrubě neodpovídá budoucí realitě? Brutální tempo, intervaly v kopcích a druhý den klidná vytrvalost. Jenže v klubovém kalendáři je Lukov. Bájný Lukov, masakrální nálož kilometrů a první poctivé stoupání sezóny. To v klidné vytrvalosti neklapne. A s nabídkou brutálních špic u vyměklých wobjížděčů nepochodím :-(
Zvažuju své možnosti, řeším s Grepem náhradní program. Grep nemůže v sobotu, slíbí objem na neděli. Alespoň zkrátit masakrální kilometráž tradiční trasy ... do Mírovic metrem, z Kralup rovnou domu. Bohužel, o víkendu je výluka metra.
Ráno hektické jako vždy, zapomínám blikačky, zapomínám kde mám rukavice, zapomínám že jsem si naplánoval vyjet o 10 minut dřív. Stahuji neexistující zpoždění. Parádní start. Parádní účast už na Hájích. Pěstičky na kruháku, Oťas vyráží pěkně zhurta, na T jen rychlé čau a na hlavním srazu jsme o 10 minut dřív.
Pohádka o cyklistickém jaru v Toskánsku. Moc nefouká, svítí sluníčko, mokrý asfalt schne, je neskutečně. A skupina jede neskutečně. Občas dvojičky, občas lajna, moc se nezdržuje, rovinaté pasáže ubíhají bez práce. Po cestě nabíráme Fousáče a Sukese s beranama.
Ale dneska to nebude o flinku na rovinkách. Dneska jsou i kopce! První se zvedám ze skupiny před Černoučkem. Čekám sólo akci, ale někdo se lepí do háku. Otočím se a tam Sukes. Nechci se ztrapňovat, tak jedu o hodně víc než bylo v plánu a on tam pořád je, klobouček. Nahoře se otáčím a jedu za posledního, daleko odpadlého Fousáče. On už se dávno rozloučil, posílá mě pryč. Ale to nedává smysl, za horizontem je jen klesání a pak dlouhé rovinky. Za horizontem čekají všichni a sotva se za Fousáčem rozjedou, Bobek defektí.
A tady to je okamžik zlomu. Bobek jako omluvu za defekt na špici, v časovkářském módu, dojíždí ztracené minuty. Jede se tvrdá lajna. Fakt tvrdá. Občas jdu za zatáčkou ze sedla na 10 sekund. Fousáč lituje promarněné příležitosti před Černoučkem utéct do lesa. Přelet sektoru kočičích hlav, chvíli počkat na odpadlíky, další nízký přelet...
Teď už na špicích jedu fakt zábavu, jenže v tom kalupu se nedá svačit! V kritickém okamžiku před stoupáním dne už musím vyndat tyčinku. Trnu, kdy se ozve z balíku Žába žere! Mám kliku, sice trochu přidušený a trochu nestíhajíc Bobka vedle sebe, ale s tyčinkou v žaludku. Připravený na Lukov v tempu.
Rozloučím se s balíkem, vyrazím a se mnou Nemi a Kanaďan. Nemi věděl do čeho jde, nehrál si na hrdinu a včas vycouval. Kanaďan netušil a nechtěl se vzdát. Jak kopec přitahuje a povoluje, vzájemně se předjíždíme. Boží! "Jak dlouho ještě?", "Až nahoru!", "Kolik?", "Netuším, prostě až nahoru.". Následoval krátký sjezd, křižovatka a cedule "Lukov 3 km". "To nedám.". Pokračuji sám. Kadence 55, nohy v ohni. V prudké části musím dát malou placku a padá mi řetěz. Kanaďan mě míjí, vyrážím za ním. Stehna pálí, ale nejde to jinak. Uf, nahoře otočka, dolu pod poslední HonzuB s Bobkem a tentokrát velkou ve stoje 45 otáček ... trénink na Zoncolan.
Za Lukovem se kocháme trasou Krušnotonu, nejedeme úplně závodní šrot a proto vnímáme i úchvatnou krajinu kolem. Rozjímání stačilo, Luke zatápí pod kotlem do každého brdku, horizonty ze sedla. Dělám mu křoví. A Sukes s námi! Kousek před benzinkou dáváme přednost dobře rozjetému Fílovi. Sukes provokuje, přemítám o pravidlech: Fíla není traktor ani brdek. Sklápím hlavu a lepím díru. Za mnou nahžavený Sukes, zašitý Luke připomíná pauzu na benzince. Škoda, tohle bych chtěl až do Prahy.
Na benzince v teple doplňujeme energii, u plotu čůráme do záporu, dneska se nezdržuje. Z benzinky v lehkém klesání, zadobočák. Na špici polehku zrychluji, otáčím se, krásná lajna. Zrychluji, za mnou lajna, zrychluji, shazuji na 53x11, jedu doraz a za mnou se jede tvrdá lajna. Nikdo nepípne "moc". To je sen. Šťastný jak děcko s lízátkem na řetízkáči valím 14 minutový tempový interval. A pak znovu a znovu. Nohy úplně na hadry, sparring Lukovi musím na malou v závodní kadenci. Neskutečně mě to baví, hlásím 185 km za 6 hodin, Kapr jde do mdlob.
A tréninkový plán na druhý víkendový den? Na Drátech ticho prořízne Luke: "TSS mám 441, Kitzbuheler měl 492 a Sopky s Vláďou 462, takže to byl včera jeden z lehčích maratonů :-)))". Naštěstí odpočatý Grep vyráží kolem Prahy, bere krotkou žábu do háku. Perfektní 4 hodiny vytrvalosti. Ségra listuje tréninkovým deníkem, chválí a posílá pusu .-)