V pátek prodávám startovné, zadní rýmečka, bolest hlavy, už bych ty starťáky mohl mít taky trochu jinak. Na všechny jsem nepříjemný a vlastně nevím, co mám dělat. Když pojedu, tak se určitě dorazím, lehnu a o Doksech si mohu jen zdát. Když nepojedu, tak celou sobotu doma to bude peklo. Píšu Kaprovi, jestli by byl ochoten případně jet jen s HonzouB do Přerova. Plánoval prý jet fabií bez dálniční známky na Jížo. Ale zkusil by zařídit i oktávku. Jen mu mám říci, jestli pojedu nebo ne, nejlépe hned, ať si může naložit příslušné auto :-) Já to oddaluji na 4 hodinu ranní, uvidím, jak proběhne noc...
Noc klidná, nakládám auto a nabírám HonzuB a Kapra, no v nejhorším to zabalím a budu podávat bidony :-) Ranní cesta je skvělá, přepnout se ve vášnivé diskuzi jen do světa karbonu a cvrlikajících ořechů a náročných brdků na trase Mamuta. Za 2:40h. už vykládáme kola v Prosenici.
Po 16 stojím na startu Mamuta, pod nafukovací bránou s číslem na zadku a chci to zažít! Do Bystřice pod Hostýnem v balíku, zážitek vidět 6 orange kolem sebe. HonzaB celou cestu z Prahy vykládal, jak nepřežije první brdek v Prosenici a teď zkušeně pluje v balíku. Tak první postupný cíl jsem si splnil, pod Tesákem s čelem a tělo se zatím moc nebrání. Sunu se dopředu, ať se mám kam propadat a hledám záchytné body, kterých bych se mohl udržet. Čekám Luka, ale přede mnou jen Žába a Čespa. Jsme v půlce stoupání a tempo se pro mě zle přiostřuje. Už to ruplo, přede mnou ďoura, ještě zahlédnu zadek Čespy, ale já končím. Obhlížím, kdo je kousek za mnou a nevypadá to vůbec špatně, je tu HonzaB a Pavel Popiolek, jo s nimi bych si to mohl užít! A po chvíli už je to sen! Zezadu se k nám dotáhl Kapr a je mi jasné, že už se od sebe dnes nehneme. A co Luke?
Vydrápali jsme se k prvnímu bufetu, který není jako dříve na Trojáku, ale již na Tesáku. Mokrým sjezdem přes Držkovou na Kašavu. Užívám si skupiny, která se kolem nás vytvořila, přepínám se do maratónského tempa, na nikoho vepředu zálusk nemám a stejně si stále nevěřím, že můj, v tuto chvíli dobrý, zdravotní stav vydrží až do cíle. Kolem nás pendluje auto s Romanem Bronišem, jako podpora pro Pavla a velké a silné vzpomínky ožívají, co jsem díky němu zažili. Je tu i starý známý Tomáš Ress. Začalo pršet, najíždíme na Hadovnu, lezu na špic a jedu si svoje s výhledem na prázdný asfalt. Do sjezdu zaplout za Pavla P. a bezpečně se proletět přes bahnité úseky.
Dole zkontrolovat stavy, paráda, Kapr s HonzouB jsou s námi. A další lahůdka je tu za chvíli, naládovat tam to nejlehčí, co je možné a dát si Grapy. Kapr se loučí, ale já chci s ním, vím za těch spousty let, že on se jen tak nevzdá, jemu úplně nedojde, stále bude o co jet a bude to mít náboj. Celá grupa odjíždí i s HonzouB a PavlemP, ale já si slibuji, že budu dělat Romana Broniše pro Kapra, a ještě si je sjedeme. Vrstevnice kolem Hostýna bahnité od lesáků a od přívalových dešťů z pátku, a i sjezd do Bystřice je pěkně mokrý. Konečně jsme se srovnali a za Bystřicí už hezky v háku bratrsky za sebou. A hele, HonzaB v dáli, otáčí se a čeká na nás. Tak to se cení, tohle je parádní vzpruha. Točíme se spolu před Kaprem a letíme k Foncky. Tam domluva, že nahoře nabereme bidony a Kapr bufet jen projede. Předjíždí nás Martin Kubišta neakceptovatelným tempem, já si přehrávám vzpomínky na rok 2016, jak jsem tady viděl majáček zaváděcího auta. Letos se vydrásat na bufet, rohlík se salámem, doplnit oba bidony, odlehčit si a hurá do sjezdu, kde jsou přede mnou s malým náskokem již týmoví kumpáni + Petr Žákovský.
Letíme do Ratiboře, odkud mám předky, vzpomínám na svého tátu, už mi to letos bohužel neřeknu, že jsem tady byl… Lázy s výhledy, tohle už jsou tradiční kulisy Mamuta, Kapr bojuje s rampami, povzbuzuji ho a řvu něco o zlatém snu. HonzaB s Petrem trochu poodjeli, ale do cíle budeme točit pospolu. Kapr skvěle drží, a mě to neskutečně baví, zdravotní stav se vylepšil, každý horizont pořádně přitopit, ať ještě někoho sjedeme. Stále čuju před sebou PavlaP, přeci nepojede v nějaké velké spolupracující skupině, kdežto my ve třech s jednou týmovou krví máme velkou sílu. Kdoví jak by to dopadlo, kdyby to bylo ještě o pár kilometrů delší, takto jsme sjeli jenom Tomáše Resse. Petra pouštíme před sebe a hezky za ramena ve třech projíždíme cílem. Je to sen!
Hoši bylo to skvělý, zase jsem si to užil až do dna! HonzaB jel pěkně tvrdé špice, a ještě to týmově skvěle vyhodnotil. Škoda Luka, měl technické problémy a dojel kousek po nás, stačilo pár minutek, aby nás uviděl třeba na Grapech… Kapr je držák a zaslouženě bere zlato v 60. Stejně tak Čespa potvrdil předpovědi, že by to v 50 mělo klapnout a bere stříbro. Žába v nabité konkurenci v TOP30 není vůbec špatné! Vt, Strejda s RiCem také šťastně v cíli a potvrzující, že oranžový maratónský sen stále žije! V týmech nakonec nevděčná brambora.
Trať se mi moc líbila, kopce zůstaly a ubylo nezáživných brdků v podhůří Hostýnských vrchů. Díky všem orange, že to furt držíme, 9 borců na dlouhé to je prostě furt pecka!