Cesta na soustředění tvoří první životní čáru z Prahy až na Moravu. Na kruháči na Jižňáku již čekají Kolíkáč, HonzaB a Dreamer. Brzké vstávání do zimy, mokra a ranní dopravní špičky ve čtvrtek ráno budí nejednu existenciální otázku. Po skoro půl roce sedám na svoji silničku a zjišťuji, že mám sedlo nepohodlně vysoko. Kdesi za Vlašimí mi Dreamer půjčí imbus, zkusím korekci BG fitu o 6 mm níže a jede se mi lépe. S každým dalším kilometrem teplota stoupá, silnice schne a sluneční paprsky všechny pochybnosti definitivně rozhánějí. S větrem v zádech se jede snadno, na Vysočině krásný asfalt a nulový provoz. Do Jaroměřic nám přijede naproti Nick a před Znojmem nás uvítací orange výbor doveze až do pěkného penzionu v Dyji, kam nám Mlhoš dovezl bagáž.
Druhý den výlet do Vídně se dvěma vrchařskými prémiemi, které suverénně ovládne Dreamer. Cestou zpět jedu v háku za Žábou a nevšimnu si, že trasa odbočila. Omylem se ocitnu ve skupině s Vláďou a Kanaďanem, se kterým si Žába domluvil interválky. Jedu šrot, abych Žábu uvisel. Pak Žába pokyne, ať ho vystřídáme na špici. Na Vláďovo „Ses pos…?“ Žába pořádně přiloží pod kotel. Když dorážíme pod kopec, loučím se s ostatními, protože na tohle už nemám ani nohy, ani moral. Po chvíli to stejně vyhodnotí i Vláďa, se kterým to na pohodu dojedeme na penzion, zatímco Kanaďan statečně nenechá Žábu ujet.
Třetí den výlet do Kremse, který pojímám odpočinkově, hlavně se nedostat do Žábova interválku. V jediné nekonečně se utahující zatáčce si nepěkně ustele Sergei, ale naštěstí bez závažnějších následků, i já se tam v protisměru stojícímu náklaďáku vyhýbám zleva. Jinak se jede na pohodu, a abychom někam dojeli, krásně nás potáhne Bobek.
Poslední den odjezd do Prahy, tentokrát v početnější skupině. Vítr jako zázrakem opět v zádech, takže to letí. Do kopců odpočívám a naopak z kopců to rozjíždím, aby cvrčci ztichli. Vysočina ještě hezčí než první den. V Uhlířských Janovicích nám přijíždí naproti Grep se Žábou, na jehož interválek do Uhříněvsi budeme zase dlouho vzpomínat. Příjezd na kruháč na Jižňáku plný euforie. Skvělá parta, počasí jako v létě, totální cyklistika, během čtyř dnů přes 800 km, co více si přát? Díky všem!