Desítky malých příběhů, které tvoří letošní další díl mýdlové opery Praha-Doksy. V lednu začínám první datovou zprávou na Policejní prezidium ČR. Zimní večery a sledovaní krabice, jak se plní háčkovanými medvídky od Katky. S Kaprem do Svijan naplnit auto chmelovým mokem pro podium. Středeční májový večer a značkování trati s dcerou v Máchově kraji. Prezentace a záplava známých tváří. Vše do sebe zapadá podle plánu a přichází i překvapivé momenty do letošního dílu. Michal Kokta po 42 míří do Doks. Hlavní balíky startuje VLK a Vitas! Brousit pravou škarpu, kde nefouká, takže Čečelice a Byšice dávám bez problémů. Mladoboleslavská už je peklo na zemi. Znovu pravá škarpa, ale zleva mě nikdo nekryje, hezky každý za své. Rozpojuje se to a 12 lidí mizí. Dává se do kupy pěkná skupina, Pepa Vejvoda, Tomáš Páv, Karel Kopr, Standa Derfl a Ondra Pšenička. Máme chuť jet a točíme. Řepín na špici s Pepou, do hlavy si dávám, že to chci s ním takhle i v cílovém křoví. Sjeli jsme Honzu Jonáška. Do Ráje furt v pěkném kvapíku. Romanov chceme v klidu, ať se všichni svezeme do cíle. Pepa je proti. Skáču mu do háku a gumuju se. Nohy jedou a je to opojné. Před prémií velká, jako za starých časů, za námi díra, tak na sebe houknout, že to zkusíme jen spolu! Pepa na kotoučích jezdí sjezdy jako magor. Kostky tlučou do těla, ale motor se točí. Bezděz jsem zase neviděl, jen čumět na zadní kolo nestárnoucího vrchaře. Valíme! Roviny má moje Asie tuze ráda, to kolo fakt jede! Furt ještě věřím, že někdo vypadl. Ale jsou to jen pochcípané kusy z mladého balíku. Sjezdy s respektem, úterní průjezd zatáčkou na štěrku pod Ondřejovem rovně mám furt v hlavě. Blíží se cíl a v mysli běží všechny ty fragmenty, které předcházely tomu, aby se to dnes zase povedlo. Pepa nechce spurtovat, za což jsem rád, tak za ramena do cíle. Safra, vlhnou mi oči! Tohle jsem si tak přál... Kemp. Vyhlášení, šťastné tváře a spokojený sympaťák Honza Hruška, růžová legenda znovu na našich Doksech. Oranžový hlouček a pár přátel, co už dávno vědí, že Doksy bez přespání jsou jen napůl. Magická májová noc u ohně a nekonečné cyklistické i životní filozofické debaty. Stoly prohýbající se pod náporem půllitrů. Kolik že nám vlastně je? Občanky naštěstí zůstaly doma, tohle je oranjes afterpárty, přesně taková, jak má být! S bráchou v chatce si plácnout, že 44.ročník Doks zase klapl! Páteční slunečné ráno. Snídaně v Dubé. Užívat si skupiny a toho vlahého vzduchu, co nám proudí na oholené nohy. Při průjezdu zacpanou a smrdící Prahou si uvědomit, že to tam za námi bylo zase tak krásné. Doksy! Děkuji všem, co nám pomáhali, všem, co si přijeli zazávodit, děkuji svým holčičkám, že mě tak podporují...