Zajel jsem hou** a rovnou se regnul na Sudety. Tak nevím, asi nějakej psychické problém. Fakt je ten, že jsem nic nečekal a to se my splnilo, což je dycky pozitivní… :) Člověk doufá, že třeba to je těžkým tréninkem posledních dní, ale bylo by snazší tomu věřit, kdybych se neznal s Žábou…
Nicméně jsem se vykopal na start, aby neúčast byla jen mírně ostudná. Dokonce ani taktiku netřeba řešit. Namítám, že bychom se aspoň měli snažit dostat Žábu do grupy, z který se bude vyhrávat, ale to se snadno řekne…
Po startu se větrá Kolíkáč asi půl minuty a odjíždí Klinecký. Netřeba to moc řešit, ale když na mě vyjde řada a vidím za sebou Žábu, radši přejedu celej Starej Bydžov, aby ho nenapadlo to sjíždět. Defenzivně 550W v tom prudkým, nikdo neprotestuje. Něco jsme stáhli a po domluvě s Žábou se pakujem, reálně to není naše starost. Lenneři to pochopí vcelku hned, takže dobrý. Akorát Klinecký už jede asi Nepolisy a mizí kamsi do háje a je tedy po úniku.
Pak asi 20 km nudy, Kolíkáč řeší brdek z Ostroměře, ale nevěřím, že má někdo něco za lubem. I tak se tedy sunu na 2. flek a když to vypadá na nuda nuda šeď šeď, křiknu si na Roberta ať mi ještě přitopí, z krásnejch 440W si pak můžu nastoupit přes horizont a trochu balík rozdráždit. To se docela povedlo, takže se po pár km přiřítí docela vzteklá bestie a až do Lázní Bělohrad se docela jede a koušou nejen brdky ale i výjezdy z křižovatek.
Pak nás ale zastaví autobus a Kolíkáč to na špici uspí. Všichni se cpou, kotvíme špici s Lenner motors, taky se cpu a jedu tak 130W. Žába s tyčkou v puse odjíždí na cca 200W z balíku a s nikým to nehne. Pak to doskočí Viki a Kubišta a únik je hotovej, neb tam všechny tři týmy někoho maj a kdo je tu sám, tak asi spí a nebo prostě rezignovali. Žádnej pokus, nic, takźe z LB to je výlet. Ne že by mi to vlastně vadilo. Znovu závodit se začne za Studencem,
V zásadě mám závod za uzavřenej, tak mě to ani moc nebere. Trháme se trochu v brdkách před Vrchlabím, ale nějak jsem to ještě přejel setrvačností a vystupuju si až v posledním kopci na Benecko. Naštěstí baterka je kaput, tak ty bídné watty nevidím, ale zajímavější poznatek je, že když dorazily cukry z posledního gelu, tak mě aspoň přestaly bolet nohy. Kdybych si ho dal dle plánu, mohl jsem si aspoň tuhle bolest ušetřit.
Docela se těším na expres návrat domů, ale není mi dopřán, protože se hledá Grep. Vracíme se do Jilemnice, tam čekáme přes půl hodiny a začíná pršet. Přichází zima a hlad, ideální kombinace. V Pecce už to není pecka, Žába se ptá, jestli budem stavět v Hořicích. No zkuste nezastavit…
Takže požrat trochu trubek a posledních 30km, aneb prý 40 minut. Rozjíždí se to slibně, ale mokrá silnice a dost rozbité asfalty nás pak brzdí. A taky je třeba prý vytočit nohy, hm, sem myslel, že to už děláme 2 hodiny… :)
Ale jo dobrý to bylo, ale už se těším na ty nohy z nebes, na který mám snad zaděláno :)