Původně to měl být report o jedné větě, ale můžu si za to asi sám, tak se trochu rozepíšu, když už emoce opadli. Tyhle závody se dle mě jezdí týmově vyhrát, takže pardon jestli jsem někomu zkazil dobrej pocit z 5. nebo 6. místa, ale je to jak prohrát 5:1 místo 5:0. To na okraj.
Večer Vláďa píše, že sem asi jasnej lídr, parkrát už jsem spurta pozlatil, tak i když to nemám úplně jako nejoblíbenější taktiku slibuju šetřit a zaspurtovat. Nikdo víc se neozval, tak jsem to bral jako souhlas a ne jako, nezájem. První chyba.
Ráno se nestihnu rozjet, nasnídat. To druhý řeším u auta a tak nestíhám probrat, co bych jako chtěl a tak nějak čekám, že každý ví, co je třeba. Druhá chyba. Rozjetí pořeším po startu a docela to jde. Stejně se chci ty první brdky motat u čela, počítám, že to bude nepřehledný a nechci dostat tým pod tlak hned po startu. Bohužel mě to vynese do úniku s Lukášem Klineckým, tak trochu jedu, ale naštěstí nás po dalším brdku sjedou.
Teď už se jdu schovat dozadu, ale je tu nějak moc oranž a tak jdu zas víc do čela. Měl jsem tam vyhnat zbytek, třeba bych aspoň věděl, kdo nějakou taktiku řeší a kdo ne. Pěkně odjede Vláďa s Klineckým, ale Unlimited Klineckýmu nevěří a sjedou to. Pak projedu líp zatáčku a najednou jsem odjetej s Camrdou. Nikam jet nechci, ale přijede Fanderlik a jede se. OK, ale dost bomby, přitom by to nemusel nikdo sjíždět. Jenže nás doletí Martin Kubišty a s ním nikdo oranž. To je špatně, přemýšlím co s tím, chci to nějak rozbít, nebo se nechat dovézt na spurt nejčerstvější, ale David to prostě odpojí a já doufal, že blafuje. Nohy bohužel nejsou úplně na to si to sjet, tak čekám na tým. Vláďa mě hned obětavé nabírá za špatně projetou křižovatkou. Pak začne organizovat tým, tak se spokojeně usadim vzadu a chci trochu vydýchat ten únik.
Přichází kritický brdek před Žehuní, oklepl jsem, takže si myslím, že to bude pohoda. Moc se nejede, ale stejně to někdo trhnul, Zůstávám v klidu za Vláďou a Kulhošem, který do teď odváděli super práci a doufám, že se konečně týmově narovnáme a pojedem. Bohužel tam zbytek týmu jde za mé nesmyslným nástupem. V hákovým kopci, kde jsme se mohli svézt. Mám cukání si to doskočit, nohy na to asi jsou, ale nechci tam nechat Vláďu s Kulhošem, věřím, že bez nás HonzaB a Nemi nepojedou. Pak mě ještě obloží Javi, kdyby aspoň křiknul, mohl jsem jet s ním, zase úplně zbytečně… pak to docela dlouho sjíždíme, ale musím točit a zbytečné se připravuju o síly na spurt. A když vidím že naši točí na špici a rozhodně to nebrzdí, tak to na náladě taky moc nepřidá. Pak to ještě s Kulhošem a Petrem Pavlíkem zkoušíme ve 3, ale když vidím jak si musím dávat, tak na to kašlu i když to vypadalo, že do grupy dojedu, ale Camrdu a Kubištu už by jsme stejně už nesjeli a před spurtem bych si uřízl nohy (a pak prohrál 5:1).
Nezbývá než doufat, že se klukům vepředu prostě jede dobře a ví co dělají... a nic. Škoda no, dostali jsme nehezky naprdel.