Polabská nížina bez kopců jen s několika pozvolnými stoupáními lákajícími k nástupům. Ty jsou ale tak nízké, že je nedetekuje ani trasa na Garminu, kterou na poslední chvíli díky zákulisním informacím naklikávají Vláďa s Lukem. Průjezdy obcemi jsou ale podle šipek nakreslených až těsně před křižovatkami nebo rovnou v nich trochu jinak, tak místy bloudím. První kilometry se drncáme po tankodromu. Držím se vpředu, kde je pěkně oranžovo, ale ještě více červeno-černo-bílo z týmu Unlimited KM Trading CZ. Buď my, nebo oni.
Čas od času se do úniku dostávají Vláďa nebo Luke, většinou s někým z Unlimited. Nesjíždět vlastní únik, to je vlastně jediné týmové pravidlo, které znám, a zde ho poprvé v praxi realizuji. Zbytek Unlimited necháváme táhnout. Za Činěvsí zrovna žádný únik není, jsem na špici a cítím, že balík vůbec nejede, tak si trochu přišlápnu a odjíždím. Bohužel sám. Můj únik je z těch nejkratších a zřejmě i nejméně šťastných, protože zatímco hned v kopečku za Velenicemi balík začíná letět a já vyhodnocuji, že nemá smysl plýtvat silami a nechávám se sjet, do úniku letí Luke, Camrda a jeden z Unlimited, což je v pořádku, protože jsme pořád na bedně, jenže za chvíli poté nezachytíme nástup pozdějšího vítěze Martina Kubišty. Byl jsem zrovna opět někde vpředu, zatímco on projel bez povšimnutí rychle zezadu a než jsem stačil zareagovat, měl náskok v desítkách metrů. Chvíli jsme se ho snažili pronásledovat, ale marně. Váhám, jestli teď máme na špici jet nebo ne, což se brzy vyjasní za Opočnicemi, kde se nechává sjet Luke se soupeřem z Unlimited. V úniku zůstávají dva bez nás, tak si říkám, že na špici můžeme jet, což hlásí i Vláďa.
V největším brdku závodu u dálnice za Dobšicemi nastupuje jeden z Unlimited, na což reaguji a nenechávám ho ujet. Bohužel se později ukáže, že z hlediska týmové taktiky to byla chyba. Že na tomto brdku někdo zaútočí, se dalo předpokládat. Kdybych dalšího Unlimited nechal ujet, byli by v úniku, teď už jen necelých 20 kilometrů před cílem, tři soupeři. To jsem nechtěl dopustit. Ale možná bychom ho týmově ještě dokázali sjet, i když by se nám do toho snažil házet vidle početný zbytek Unlimited. Problém byl v tom, že jsem prostě nevěděl, kde je Luke, a nenapadlo mě, že by v tom brdku mohl zůstat, zvlášť, když u mě pořád byli HonzaB a Javi. Až nahoře zjišťujeme, že z balíku zůstalo šest lidí, z toho tři Šlapky, jeden Unlimited a dva netýmoví. Nikoho za námi nevidím, tak zvolníme, ale jedeme dále.
Poctivě točíme špice kromě toho posledního Unlimited – Matyáše Fanderlika. Třeba už má po těch nástupech a únicích dost. Bohužel další chyba. Zatímco se snažím pošetřit na spurt v posledních stovkách metrů před cílem, podobně jako Martin Kubišta mě i Matyáš Fanderlik zezadu překvapí spurtem dva kilometry před cílem. Snažíme se ho dostihnout, ale má to dobře spočítané. V cílovém chaosu projíždím celkově pátý. Individuálně by to pro mě nebyl špatný výsledek, ale absence bedny v týmu je neúspěch. Inu, docela jiný závod než všechny předchozí.