Nic z toho, co se stalo, jsem neplánoval.
Václavskou jízdu jsem si chtěl užít s kámošema v balíku. Zachytávat nástupy soupeřů, schovávat se na větru, mačkat se do nespočetných malých brdků na trati - prostě se bavit cyklistikou. Až do 18. kilometru vše šlapalo, jak mělo. Pak přišel brdek ve Žlunicích…
Na polabských hnojácích je to často rozdělovací kopec, proto jsem od jeho úpatí raději trochu přišlápl, abych se na horizontu nemusel stresovat, že mi to ujede. Když jsem se na vrcholu otočil, měl jsem na ostatní asi 50 m náskok. Za běžných okolností bych svěsil nohy a ve sjezdu posvačil, ale týmová strategie velela chodit do úniků a nechat soupeře, který bylo jen pár, vše sjíždět. A tak jsem tlačil do pedálů dál - do cíle zbývalo 62 km…
Z počátku se jelo zvlněnou krajinou a proti silnému větru, což dost nahrávalo pronásledovatelům, ale ani na vteřinu jsem se na to nechtěl vykašlat. Pořád jsem do toho bušil, držel nezbytnou aerodynamickou pozici a občas se ohlížel, kde jsou soupeři. Jednou byli těsně za mými zády a jindy jsem je vůbec neviděl. Kluci v balíku moc nestřídali a protivníci se očividně nedokázali zorganizovat k účinné stíhací jízdě. A tak jsem po hodině a třičtvrtě dorazil do cíle jako vítěz. Tam nikdo nebyl - vlastně tam ani samotný cíl nebyl, jelikož pořadatel neudělal na zem ani křivou čáru. Pokud by tedy kluci nezačali v posledních kilometrech závodit a nestáhli můj náskok na pár desítek vteřin, tak by ani nikdo neviděl, že jsem projel cílem (kterej tam … nebyl!).
Obvykle bývají reporty plné zajímavých zážitků, zklamání a radosti, kterých se v každém závodě přihodí hodně. Tato zpráva je však jiná…
Celých 62 km jsem byl sám jen se svým garminem a zahryznutý do řidítek jsem jel vysoké, ale pořád tupé, málo proměnlivé tempo (říká se mu “kundí”?!) - zážitek naprd. Možná, kdyby v cíli tleskaly davy lidí (nebo aspoň někdo) a moje fotka s pohárem z vyhlášení (které nebylo) vyšla v pondělním Bydžovském zpravodaji (který neexistuje), tak by můj celkový pocit byl možná jiný. Takhle si pro příště budu pamatovat, že pokud se chci hezky projet a vyloženě se pobavit, tak nesmím jít do “úniku”. 8-/