Po Nepoliské stovce a Žiželické 70 zbývá poslední z polabských hnojáků, který je ze všech nejhnojákovitější. Žádná startovní čísla, žádné vyhlašování, dokonce ani nikdo nečeká v cíli. Trasa značená asi deset centimetrů dlouhými šipkami, kterých pokud si vůbec všimneme, těžko odhadneme jejich směr. GPX je naštěstí zaznamenán dobře. Z konkurenčního týmu Unlimited bohužel dorazil jen jeden nezávodník, a tak jsme to jen my proti několika jednotlivcům, hlavně proti jednomu borci z Ghost Team. Možná se jmenuje Michal Moravec, možná Jan Malíř, možná jinak. Na Stravě vidět není, jako by to byl ghost. Pamatuji si ho ze Žiželic, kde byl v kopcích nezastavitelný. Tady ale žádné kopce nejsou.

Podaří se mi k účasti přemluvit Grepa, který na jaře po pádu na l´Etape ukončil kariéru. Bere si oranžový dres Alltraining, prý aby lépe zapadl mezi pomeranče, ale jak se následně ukáže, je to kamufláž.

Začíná se hned největším stoupáním závodu přes Starý Bydžov, který okamžitě rozdělí závodníky od cykloturistů z pořadatelského HOKL Clubu Lužec nad Cidlinou. Defekt vyřazuje Sukese. Proti silnému větru jde do úniku Kulhoš a my se můžeme schovávat střídavě za Ghostem a za Janem Drugdou.

Ve Žlunicích je Kulhoš dostižen. Následuje druhý brdek a tentokrát jde dopředu HonzaB. Ghost nereaguje, protože sotva sjel Kulhoše a pořád je to ještě přes 60 kilometrů do cíle, z toho přes 30 kilometrů proti silnému větru do Ovčár. Bylo jasné, že únik může mít šanci na úspěch až s větrem v zádech za Ovčáry.

S Lukem přemýšlíme, kdy bude Ghost natolik unavený, že bychom mu nastoupili a zkusili HonzuB dojet. Ghost moc dobře ví, že ho chceme utahat, a tak na špici jede opatrně a střídá se s Janem Drugdou. U odbočky na Ohaře začnu sprintovat a vytvářím mezeru. Po několika minutách mě doskakuje Kolíkáč a křičí „Jeď!“. Zanedlouho přiskakuje i Luke a začínáme točit ve třech. Bohužel to nejde úplně optimálně, těžko se před větrem schováváme, a tak rychlost klesá a ještě před vysněnými Ovčáry nás dojíždí stíhačka ve složení Grep, Ghost a Kulhoš. Týmová časovka ve čtyřech do cíle se tak nekoná. Grepova cyklodeprese je oficiálně ukončena.

Okamžitě kotvíme, protože HonzaB je nebezpečně blízko, stíhačka se také zastavuje. Ne na dlouho, v následujícím brdku za Ovčáry zkouší nastoupit Kolíkáč. Ghost se zvedá a nahoře Kolíkáče sjíždí. Tam pro změnu zkouším nastoupit já. V Býchorech pokukuji po HonzoviB, ale je už zase docela daleko, jede fantasticky, tak to rychle vzdávám. Pak necháváme Ghosta na špici, na chvíli mu vystřídá Grep, protože mu ho bylo líto. Ghost v posledních brdcích nastupuje, ale už nemá dost sil, aby odjel. Necelé dva kilometry do cíle se s Lukem zvedáme a sprintujeme. Za námi nikdo, a tak dojíždíme spolu za ručičku a oba si píšeme druhé místo. Je co slavit, když jsme obsadili celou bednu. Jen škoda, že bylo málo těžkých soupeřů. Ghost byl lepší než my, statečně bojoval, ale proti týmové spolupráci neměl šanci. Tvořit závod bylo krásné. Na běžných závodech s účastí poloprofíků žádné místo pro taktiku není, když se jen snažíme uviset tak dlouho, jak jen to jde.