Když nemůže Luke do Toskánska (zatím), musí Toskánsko za ním. Užít si v pondělí +14 a podobné vyhlídky jsou tu i v sobotu. Report by se mohl jmenovat Pod toskánským sluncem, kdyby to teda neevokovalo nějakou americkou romantickou komedie. Vlastně by to ale nebylo žánrově daleko od reality. Komedie to většinou je a romantika taky.
Tentokrát termín jarních prázdnin, takže bez rádia a dalších lyžařů, ale i tak se nás v Kounicích schází přes deset. Stíháme ještě probrat zážitek z blízkého setkání se srnkama, kdy nás viděly x minut, párkrát zastavily, pak si poměřovaly top speed, vo2 max a nevím co, aby nakonec stejně po půl minutě běhu vedle nás, poslaly nám to přímo pod kola. Prostě srnky.
Vyrážíme z Kounic pěkně na mokru a překvapivě se na špic nikdo nehrne, takže zůstávám na špici a jede se signature wobjížděcí tempo "ocelák HonzyB". A ano, jak poznamenal Sukes, do kopce se nezrychluje, ale zpomaluje. Přeci když nejedu pro sebe, ale pro skupinu, tak musím ubrat, aby ti v háku naopak přidávat nemuseli. Pak se má ještě přidat z kopce, ale tam jsme trochu limitování odporem Jendovi zástěrky. Nicméně silnice postupně schne, jak se do nás opírá slunce víc a víc. Stejně tak se postupně osmělují další špicaři, naštěstí většinou wobjížděcího koloritu znalí, a tak se ani neřve "moc" nějak moc často. Jde spíš o kalibraci tempa od nezaujatého pozorovatele. Přes Kolín se trochu pochucháme, ale zase spojíme a na pumpu je to pak už jen "krása", "nádhera" a "veleparáda".
Na pumpě příjemné posezení venku a ani párek v rohlíku neoželím, což jsem ale dělat neměl, protože další kilometry jsou spíš nahoru než dolu, ale komfort jízdy to trochu kazí. Kolem Kačiny a Žleb a už padáme k dnešnímu tradičnímu cíli. Mám rád zdejší krajinku, takže si to opravdu užívám, o to víc, když je parádní teplo. Navíc když návrat slibuje větrný pohon. Silnice oschla a Nemi tak konečně může vypustit svoje watty. Jen trochu zkalibrovat tempo a už se příjemně valí. Příjemné tempo si samozřejmě vybírá svou daň, když to po půl hodině balí Orlík. Orlí způsoby jsou již známé, takže velitel vyjíždky HonzaB prostě zahlásí, že valíme dál. Čespa se ještě snaží, ale prvotní odhad byl dobrý. Za Malešovem už začínají větší brdky, tak si každý jede co potřebuje a čeká se nahoře. Je jich ale jen pár, jinák nádherný průlet, nádhernou krajinou. Jen to sluníčko by se ještě nemuselo schovávat, ale teplo je stejně. Ještě Krymlov a skoro kolodějský přesun domů, helvétská víra drží jak Oťas a za chvíli už se loučíme v Uhříněvsi. No uteklo to teda dnes hodně rychle, což teda může být tím, že mám jen 190 km. Ale paráda to byla, to zas jo.