Milované Posázaví. Roztočit nohy na start na pokropeném asfaltu v příjemném pokecu s HonzouB. Pozdravit všechny ty, co to nevzdaly. Cestou na start si odlehčit a hodit si banán do štěrku. Nechtěl jsme ho tahat do těch kopců a teď křoupu písek mezi zuby. Čespovi připnout číslo a obejmout se s Lacem, neskutečný srdcař!
Sešlo se to zase náramně, posunout se do první brázdy naší věkové kategorie a pozdravit na dálku Luka a Javiho v 1.balíku. Věřím si, že by to mohlo dnes trochu jet, ale o to je to horší. Hradec trpím jako zvíře. Cedím se a nohy nechápou, co po nich chci. Těžký 4 minuty na 370 wattech. Ale jsem s nimi, lížu zadní kolo Vládi Uličného. Teď se trochu srovnat, ale není moc prostoru, jede se tvrdá palba.
Před Oplany borec trefuje díru přímo na komoru a s defektem se loučí. Letím vesnicí a jsem součástí první skupiny, brdek štípne, ale je o mnoho kratší než v týdnu při kolodějské prohlídce tratě. Kudla začíná to být opojné! Ve sjezdu v pěně hákuji Bédu Průchu a Indiána, legendy ví, že tady se rozhodovat nebude. Benátky taky zezadu, což se mi ale mohlo stát osudné. Jde to přímo přede mnou k zemi. Někdo si líznul a je z toho nepěkná hromada. Jarda Halík kleje, stejně tak Míra Hraběta. Naštěstí jsem to dobrzdil a vycvakl. Ale teď šrot, se zase vrátit. Indián tam bohužel zůstal, stejně tak Jarda Halík.
Sjezd Čekánovem další karambol, u zrcadla se těžce zvedá ze štěrku Daniel Polman. Blé, tohle nechceš vidět. Od Talmberku k hájovně parádní pocity, nohy z nebes, asi se moc nejede, ale pár lidí odpadá včetně Tomáše Papeže. Tady jsem si to nahrál v úterý do hlavy, že to až tak těžký kopec není a teď se to potvrzuje. Jedeme dál!
Do Ledečka opatrně, je to poslintané a jede se hodně opatrně. V hlavě začínám mít splněno, sem jsem chtěl s nimi dojet. Béda se za mostem posunuje dopředu, tak na tohle už nemám. Ale ocas stále jistím, tak to snad půjde ještě dále? Ne, bohužel. V půlce stoupání na rozbitém asfaltu jdu do kytek, čísla na budíku svítí aktuálních 400w a NP 305w...
Čekám, kdo odlítne, nechci jet sám. Honza Holovej a Karel Pavlů. To vypadá dobře, mají taky chuť jet. Sjezd do Sázavy není za odměnu. Záplaty na asfaltu tvrdě buší do našich strojů. Naše trojka chvílemi někoho nabere, aby ho pak zase vysypala. Hecujeme se navzájem a poctivě točíme. Takhle to má vypadat! Stále věřím, že sjedeme ještě nějaké odpadlíky.
V dáli orange dres, nejdříve myslím na Luka, ale je to náš Javi, který statečně bojuje! Chvílemi vypadá, že to nedá, ale visí spolehlivě. Vlkančice, Skalice stále ve férovém kolotoči. Je tu final climb, Honza i Karel mají na zádech UAC čísla, ty musím dát :-) Karel se loučí na prvních ondřejovských kostkách, Honza na kostkách ke hvězdárně. Nohy jedou, rvu to do cíle na hranici svých možností za mohutného Lukeho povzbuzování. Tohle jsem potřeboval zase zažít.
Velké díky do Kladna, že na to máte stále síly, byla to velká posázavská bitva se vším všudy! Počasí klaplo, bez křečí, bez defektu, bez lišeje, moc a moc jsem si to užil. Cílový nesdělitelný pokec a jeden mekoň na hřišti. Pak s HonzouB domů, za Mnichovicemi mi vypli proud a jediná záchrana byly kyselý jablka ze stromů od silnice. Tak tohle byla velká tečka! Děkuji kamarádi!