Netušil jsem, že už v září bude stoupat pára k bodovkám. Přetékající vana plná horké vody a k tomu ještě půllitr vařícího čaje s rumem od manželky. To bylo něco! Ještě, že jsem jel s Lukem v luxusním Bávu, které má vyhřívané úplně všechno. Prý všechny ty knoflíky ještě nikdy nezmáčkl. Dnes musel. Ani maximální teplota na displeji 28 °C nestačila. Díky za odvoz. V Berlángu bych to nedal.
A přitom začátek hodně optimistický, bylo vidět i modré nebe a sucho. Kaprova poučka, je to závod, dolů krátký a hřejivka. Nechci tahat žádný návleky. Takže komboška a přes ním dlouhý tenký dres a dlouhé rukavice, jdeme závodit! Po startu s Čespou úvodní brdek v klidu, pak pravá a pustit tam mašiny. Žába se zahřívá na špici a já hobluji bezvětrnou levou škarpu. Před sjezdem do Městečka se letí s větrem v zádech a už se nedostanu bohužel moc dopředu. Takže je to natažené a na Bukovou za přejezdem už nemám šanci, i když segment jedu ve svém třetím nej čase. Milan Miller a Honza Pícha nejsou daleko, ale kolem mě spolupráce trochu vázne. Karel Kopr valí skvěle, Zdeněk Zof tomu moc nedává. Sjeli jsme Čespu a ještě to hecuji, doprovodné auto Milana je stále vidět. Ale nejde to, ztrácíme je z dohledu a za chvíli i Čespu.
Začíná jemně mrholit...silnice začíná nahazovat ... začíná slušně chcát... chčije fest ... vítr jako howado. Sjezd do Skryjí už v potocích vody, začínám vnímat, že mi je trochu zima. Sjeli jsme Javiho, stoupáme směr Broumy a ztrácíme Javiho. Držím se za oči za Karlem a Zdeňkem, teplota padá k nule a voda seshora zesiluje. Myšlenky na první auto, do kterého vlezu, bohužel žádné kolem nás nejede. Je tak hnusně, že bys ani autem nejel. Karlova Ves, nemohu řadit, vytáhnout bidon z košíku nejde, nemám vůbec sílu a cit v prstech. Údolí hříchu je dnes údolí pekla. Větve, potoky vody, a zima a zima.
Vzpomínám na Krušnotona 2010, ale to bylo o hodně tepleji. Reálně přemýšlím to v Roztokách stočit na veteránskou trasu, o ten kopec nahoru ani nejde, ale ten sjezd do Městečka prostě už nemůžu dát. Se Zdeňkem odjíždíme Karlovi, kolem Bukové ostrý ledový protivítr, přes brýle jsem přestal vidět, když je dám níže na nos, tak je mi kosa i na víčka od očí. Musím něco sníst, bidon nevytáhnu, tak zkouším zadní kapsu. Tak to je porod, když konečně mám něco v puse, tak nemůžu rozpohybovat čelisti, nějak zatuhly. Karel mě sjel a do Městečka z kopce valí za Zdeňkem, jak kdyby bylo sucho. Já tam nechal špalky a po kostkách nahoru se motám, nohy jsou totálně zmrzlé. Nějaké pořadí a závodění mě přestalo zajímat, ještě že jsem včera viděl Ramba, povzbuzuji se, Johne musíš! 4 kilometry do cíle, je to věčnost, ale dal jsem je.
Víťa mě balí do bundy, Kolbaba dává horký čaj, mám neovladatelnou třesavku. Díky kluci z Kladna za vše, i za ty Klikáče, na tyhle určitě nikdo nezapomene! Jsem hrdý na těch 6 statečných Šlapek, které jely a nevzdaly to!