Rozpohybovat klávesnici a vrhnout obsah myšlenek do jedniček a nul. Zaznamenat si ty euforické pocity na horší chvíle. Rytířov. Od založení této akce, od roku 2012 jsem nevynechal. Už těch akcí bez přerušené účasti není mnoho, mé trouchnivějící tělo si žádá občas klid :-). Moc jsem nevěřil, že Rytířov letos dám celý. HonzaB chtěl Sasko a Bobek si za mrazivého únorového večera otevřel u krbu sedmičku a pořádně se rozmáchl. 325 kilometrů z Jíža anebo s Láskou k Sasku. Sukes plánuje autem do Úštěku a dát jen tu nejhezčí část. Jo, to mi přijde schůdné…
Sobotní ráno v 6:30 na kruháku na kraji velkoměsta, teplota 9 stupňů, pocitově 6. Nohy oholené a holé, namazané hřejivkou, nahoře jen dlouhý dres přes krátký, žádné spodní triko, žádné rukavice. Nechci tahat ani gram navíc, vždyť jsem včera holil i podpaždí a na kroužku od klíčů, které beru s sebou, sundával klíče, které nepotřebuji. Slunce vylezlo, ale nehřeje. Wobjížděcí kumpáni ze soustředění jsou tu. Jsme ve stejné sestavě jako do Znojma, Dreamer, HonzaB a Nemi. Zahřívám se pocitem, že ten velkofilm z minulého týdne má další pokračovaní. Moc si nevěřím, že to celé dám, ale manželka mi řekla jeď, kdyžtak pro Tebe přijedu. Mám ji moc rád. Už se dávno smířila s tím, že bez kola chřadnu…
Do Mírovic ruce promrzlé, na kolena raději nesahám, ale nějaké nepříjemné pocity vůbec nepociťuji, vše přebíjí napětí, jak to všechno dnes dopadne. Místo před kapličkou se začíná zaplňovat. Bobek, Alf, Mr.Tired s Radkem N. a piit79. Do toho kolem nás krouží elektrický Sergei a hledá místo na parking. JendaB se ujal role pana ředitele zájezdu a jde mu to od ruky, teda jako tradičně od huby: „Abfáááhrt!“ Tak dnes to tedy sedí :-)
Tak hurá na Kokořínsko, tam se začneme kochat jarní přírodou. Tu nádheru vůkol nám trochu kazí asfaltový povrch, který je dost hrbatý a děravý. Ani za Dubou se to moc nelepší a docela nadávám a s láskou vzpomínám na rakouské silničky anebo i na cestu do Znojma a ze Znojma, kde bylo jen málo rozbitých úseků. Projet Českou Lípou a těšit se na slibovanou pumpu v Novém Boru. Jsme tu načas před 11 h., Hulis by neměl dlouho čekat. Hlavně dobře jíst a pít, dnes to bude dlouhý, hlásí ředitel výletu a pravdu dí. Takže dávám pro sichr menu s párkem a energeťákem. Teď začnou totiž pořádný kopce.
Polevsko a hned za ním pomníček herce Tomáše Holého, který tady tragicky zahynul v autě. Slušná stojka nahoru, kde již čeká Hulis a fotí. Začíná totální cyklistika po skvělých asfaltech fantastickou přírodou. Něco i poznávám z minulých výletů anebo ze závodu Pekelnými lesy, třeba tu závěrečnou stojku do cíle. Na špici stále operuje neúnavný Nemi s Bobkem, já tam občas vlezu na horizontu a zkouším to rozpohybovat po rovině a z kopce, ty karbonový kola jedou ve vyšších rychlostech fakt úžasně!
Menší problémy začíná mít piit79, ale srdnatě bojuje, aby vždy zapadl do háku a do skupiny. Mikulášovice a Vilémov, to mi do hlavy pumpuje vzpomínky na vysokou školu, kdy jsme tady zažili jeden pěkný mejdan. A ten zažívám i teď, jen si odškrtávat z programu body, které máme již za sebou. Jsme v Německu, HonzaB chce louky, kde se natáčeli Hanebný pancharti, ale vede k nim neskutečná stojka. Nohy dostávají pořádný zářez, ale odměnou je společné foto a zařváni si do těch panoramat "Au Revoir, Shosanna!"
Letíme k Labi, tady se skvělým způsobem do toho vloží Radek N., který vleze na špic, naloží si grupu na záda a odveze ji až do Bad Schandau. Docela jsem nechápal, že za to nezaplatil, chvilku před ním jsme na té špici totiž byl a ten protivítr mi jasně naznačil, ať raději rychle zalezu, jinak jedu vlakem již z Německa. Přestává mi to chutnat, cpu do sebe veškeré zadní kapsy a dopíjím bidony. 185 kilometr, jsem slušně na odpis a na budíku svítí 140 km do vany. No to bude ještě hodně zajímavé…
Přejeli jsme náš, tedy teď již německý veletok a po cyklostezce okolo železniční tratě to valíme na Děčín. Necítím se vůbec komfortně, letět po cyklostezce v lajně kolem 35-40km/h., to není zrovna dobrý nápad. Příště musíme po silnici, ta je pro nás. Jediným plusem je, že vidíme krásně druhý břeh, který je tvořen romantickými skálami. Konečně Děčín, zase přejet řeku a vybrakovat Billu. Náměstí je naše, jo přijela cyklistická pouť! Piit79 kupuje jízdenku do vlaku, tohle se cení, odhadnout svoje síly, jel jsi parádně!
Kolem Ploučnice pomalu nahoru, abychom to pak ohnuli doprava směr Rytířov. No pěkné stoupání na Velkou Veleň, a koukám, že jsem ho již jel před pár lety. Výkonnostními soukmenovci jsou mi HonzaB a Bobek, trochu jsem se energeticky zase srovnal a nohy překvapivě jedou v rámci možností. Dreamer, Nemi a Hulis bojují vepředu, ale největší borec je u mě Sergei, který to jede na 39x25 a to je furt přes 10%! To je šílenec! Nahoře kochačka výhledy a focení se s Bukovou Horou a především Rytířovem, kam z časových důvodů ke kašně letos nejedeme. Ono to stačí i tak, ta stojka do Rychnova zase žere pořádný litry paliva. Nejvyšší bod trasy 618 metrů nad mořem, sjet do Verneřic a ještě jeden výhup kolem fotbalového svatostánku, kde vyrůstal Šmíca.
Hulis se loučí, grupa podle navigace děsivě rozmláceným sjezdem do Brusova a Držovic, tohle mi sebralo snad více sil, než ta stojka do Rychnova… Pak neobvyklou trasou z Úštěku do Štětí, ale ani tady ten asfalt moc kvality neměl. Konečně Mělník, to už je velká euforie, mejdan vrcholí a je to velké wobjížděcí grande finále. Tady se zjevím zase snad až v lednu 2025.
Někteří si zapisují do deníčků svoje denní rekordy v počtu kilometrů, přes 300 za den, to už je pořádná porce. Budíky pípají, že mají vybité baterie a já na Čerňáku už vím, že to dám a lezu konečně na delší špic. Skvělý pocity, když po 11 hodinách v sedle ještě nohy táhnou! Kruhák Jižňák a poslední foto v padající tmě. To, co začalo minulý čtvrtek, ten velký objížděcí příběh je u konce. 13. dne v měsíci a mít přes 1300 km, tohle je pro mě sen. A navíc to byly skvělý kilometry po krásách naší vlasti, ale i po sousedních zemích ve skvělém počasí a ve skvělé společnosti. Děkuji všem za špice, bez vás bych se válel s pivem a s ovladačem na kanapi! Děkuji kamarádi!
Rytířov 2024 vešel nezapomenutelně do orange dějin. Wobjížděcí klenot jsme vyleštili k dokonalosti. V tohle jsem už nevěřil, že s vámi mohu zažít. Jsem sice zmlácený jak bejsbolkou, ale kudla tohle stálo za to! Vzdali jsme hold všem ultras wobjížděčům.
PS
Famózní výkony mých starších kolegů, Sergei a Mr.Tired mi dávají naději, že to snad ještě někdy s vámi dám!