Proč? "K....ni šlapkové!"? Vlastně asi jsou jen dva důvody. Vláďa a Žába, nechci být ten, kdo řekne nejedu a nahlodá odhodlání kamarádů. O závodění nepřemýšlím, chci přežít, dle toho se oblékám, zimní tretry, rukavice (teda do italské zimy a tam snad nikoho ve sněhu jezdit nenapadne) atd. Počasí je milostivé, takže v té hrůze co nás čeká, aspoň na startu neprší. Rozjíždíme se a voda teče všude. Nikomu se nechce, takže vlastně není takový problém rozumně se promotat z konce startovního roštu někam do balíku. A zároveň se držet stranou. Pohled na průjezdy a nečekané brzdy v okolí mi moc na náladě nepřidá. Ale teplotně je to zatím ok. Někde v průběhu kola to praská a je mi to jedno. Trénuju, takže Vápenka a toskánský watty do podobných brdků. Osvědčená taktika, za zadkem Vláďa, takže asi vše v pořádku. Pak ze sjezdu na jistotu jistot, čti "i Vláďa mi odjíždí". Na rovince to pak nějak lepím. V půlce kola se zamyslím, nechám pár metrů díru a kluk co zrovna v brdku zatopil střídá. Přijde mi, že se chce handrkovat o pozici, takže přistupuju na jeho hru a nechávám mezeru řádně narůst. Můj mindset je silnej, klidně si to nechám odjet, jestli to nezalepíš... Jenže jeho mindset je asi stejně silnej, úplně zastavil. Takže to odjelo. Pokračuju sám a vlastně mi to vyhovuje. Navíc grupu vidím dost dlouho, Vápenku jedu asi pěkně, nahoře v nějaké grupě, asi část těch co mi odjeli. Sjezd na jistotu jistot, rozumněj... no asi chápete. Dole díra, do ní skočí doprovodný auto (ty jo, vážně tu má někdo doprovoďák kvůli 40-tému místu?) a je po sjíždění. (Teda pokud v tomhle počasí někdo nemá gule hoblovat nárazník. A to já teda nemám.)
Pak už je to čistě o dojetí, přimotám se do dívčí války o bednu, takže půl kola tahám, pak zas netahám, pak zas tahám. Do toho nějaká ta Vápenka, sakra už to bolí. Romantika, kdy sněží jak ve Vánočním dojáku, rukavice co váží 5 kilo kus. Bílá a černá v jednu chvíli. Nechápu proč, proč to nezabalím? Vážně si dám ještě jedno kolo? Kde je čelo, že by mě dojeli? Chjo. V posledním kole zas tahám, nechci jet v grupě co přijela ve sjezdu a hlavně chvátám do sprchy. V jedný stojce už nenahmatám tlačítko řazení a grupa odjíždí. Je to fajn, brždění už je dlouhodobej projekt a začínám být nebezpečnej nejen sobě, ale i okolí. Nabírám Žábovu ségru s vidinou, že dostanu slevu na ubytko (btw nic) a valíme do cíle. Poslední Vápenka už s tréninkem nemá nic společnýho, sjezd taky ne. Cíl. Uf.
Dokodrcám se před apartmán, nemůžu vyndat kartu od dveří. Naštěstí někdo otevře a podrží dveře, přežil jsem. Jediný pozitivní dnes je ten training effort na garminu, jinak to je blbost. Nedělejte to, nezkoušejte to, nestojí to za to.
BTW za sněhu a mrazu nejezdím. (ani závody!!!)