Koho Šlapka Roku schvátí, toho už nenavrátí.

Lituji své loňské neúčasti. Vymlouval jsem se na těžký profil, brzký termín, chybějící formu. Ségra samozřejmě závodila, vychválila Peklo Severu do nebes a já litoval chybějící body do Šlapky Roku. Letos pojedu Peklo Severu bez výmluv, s vyzávoděnými body počítám.

Kdo ale mohl během horkého února tušit, že bude koncem dubna sněžit?

Ségra se přihlásila dlouho dopředu. Ona je taková. Počasí neřeší, podmínky budou pro všechny stejné. Vláďa zaplatil ubytování před týdnem, předpověď počasí ho už nezajímá. Strejda objednal ubytování a má blatníky. Luke naoko váhá, nabízí ⅓ šanci spolujízdy. Jsem snad jediný, komu se nechce závodit promočený ve vánici? Ségra ukončila mé lavírování rozhovorem pro RoadCycling.cz ... prý se mi Náměšť moc líbila a pojedu i Peklo. Tak tedy pojedu i Peklo!

Předpověď počasí vychází po týdnu do poslední vločky sněhu. Ubytování na náměstí je pohodlné, nemáme ráno spěch. Slupnu první chod snídaně na pokoji, dojdu pro čísla a čipy. Neprší, je celkem sucho, jen trochu chladno. Snídáme v poloprázdné jídelně, prožíváme starťák a za oknem trochu prší, pak prší víc, pak sem tam prolétne obří vločka. Oblékání na pokoji je neřešitelný rébus. Lámu hůl nad týmovými barvami a beru Santini bundičku, větrovku, neoprenové rukavice, páskou lepím větrání na tretrách.

Čas moc neřešíme, rozjíždět se nechceme, nechce se nám moknout a kdo by do takového počasí jezdil. Rošt bude prázný. Krátce vyrazíme na trať vyzkoušet oblečení, odskočit si. Vracíme se na start a je narváno. Najíždíme na chvost 140hlavého balíku. Proboha, proč je tu tolik bláznů?

Půl kilometru po startu mám mokro v tretrách. Proplétám se dopředu, i přes proudy cákající vody se docela zahřívám. Asi jsem měl větrovku sundat. Trať je houpavá, jediný vážný kopec je Vápenka 3 km před cílem. Trať nemám projetou a netuším co mě čeká. Stoupavé vlnky jsou docela překvapení, Vápenka začíná pozvolna, teprve poslední kilometr utáhne a 200 metrů na prémii jsou nekonečné. Jsem tam. Ve sjezdu odpočinu a úvodní houpavou úvodní část druhého kola docela zvládám. Vápenku už v s čelem nestíhám a za horizontem se posbíráme 4 korálky. Borec v oranžovém jede jak traktor. Parádní tah, ale drží špici moc dlouho. Vlastně zdržuje. Předjíždím ho a nastavím pořádné tempo. Samozřejmě nikdo za mnou nechce střídat a já pod kopcem mám co dělat abych neodpadl. Příště se mi na špic moc nechce. Na rovinkách se táhneme jak karavana velbloudů, zezadu pořád někdo přijíždí. V kopcích se pro změnu letí strašné peklo a karavana se zmenšuje.

Ve čtvrtém kole střídá déšť vydatné sněžení. Buď se ochladilo, nebo se nejede. Ždímu neoprenové rukavice, mrznou mi zuby když držím prázdný pytlík od gelu. 140 jasných případů pro docenta Chocholouška krouží na trati. Mám problémy nahmatat tlačítka přehazovačky a vlastně mám pocit ulomeného řidítka, jak mám dřevěné dlaně. V posledním kole tělo nějak přestává poslouchat. Nohy nejedou, ztrácím koncentraci. Snažím se vymyslet co se závodem. Spurtovat z kopce se mi nechce, zmrzlý na mokru nebudu nikoho hákovat na centimetry a útočit na pásce. Rozhodne stojka na konci kopce. Bohužel nemám na to udržet se úplně vepředu, 4 ze skupinky odjíždí docela s náskokem. Já si za horizontem táhnu dvojici. Tím pro mě závod skončil. Mám radost že je mrazivé peklo za mnou.

Horká sprcha a plné umyvadlo ledových hadrů dává zapomenout všemu nepříjemnému a zůstává jen pocit blaha. Rozmražený, usušený a v teplém oblečení jdu do pivovaru zhodnotit sportovní zážitek. Vláďa na mobilu listuje diagnózami, pardon, výsledky. A kalí mi jinak křišťálově čisté vločky sněhu. V posledním klesání jsem byl 3. v kategorii ... to jsem posral ... Kolíkáč nám slíbil týmový autobus, když bude bedna.

Každý jezdí raději v pěkném počasí, to dá rozum. Když se řekne cyklistický závod, vybavím si příjemné teplo sálající z úchvatných záběrů TdF. Ale ono se závodí i na Valonském Šípu, odkud mražení cyklisté sami nedojdou do sprchy. Cyklistika je krásná a hlavně ... body do Šlapky Roku!