Když jsem na Beskyd Tour do kopce tlačil kolo, Luke básnil o ještě mnohem náročnějším maratonu kdesi daleko v Alpách, kde šel pěšky i jeho vítěz. Účast na něčem takovém zněla jako úplné sci-fi. Samotného by mě taková šílenost ani nenapadla. Ale sám nejsem. Mám kolem sebe fantastickou partu oranžových šílenců, ke kterým se stačí jen přidat. Spolu s Lukem se přihlašují Vláďa a Žába, a když se rozhoupe i Kolíkáč, nedokážu říci ne.
A tak v neděli v pět hodin ráno v Kirchbergu in Tirol přemýšlím, jestli se namazat nejdříve hřejivkou a pak opalovacím krémem nebo naopak. Jako vojáci na frontě se připraveni k útoku za svítání řadíme do čtvrtého startovního bloku. Když v úzké uličce ztichlého Kitzbühelu neslyšně odjíždí předchozí vlna, tušíme, že za chvilku je řada na nás. Naposledy se pomodlit a popřát si hodně štěstí. V nekonečném proudu lidí se s Vláďou a Kolíkáčem snažíme držet při sobě a v prvním stoupání na Pass Thurn vylepšujeme pozici o stovky míst. Rychlý sjezd bez brzd a rovinatý přejezd ke kopci Gerlos Pass s řadou stojek. Abychom měli hezké fotky, začíná svítit slunce. Sundáváme vesty a rozepínáme kombinézy. Nahoře je první občerstvovačka, ale já nestavím, protože chci stihnout skvělé časovkáře na nejdelším rovinatém přejezdu.
Jedu vpředu větší skupiny a za sebou cítím, že jeden borec letí kolem. Jmenuje se Dominik Schwarz a na kole je poskládaný, jako by měl triatlonová řídítka. Okamžitě ho hákuji. Odjíždíme asi půl kilometru, Dominik se otáčí a vidí mě. Já se otáčím a nevidím nikoho. Jedeme v drsné intenzitě dále, občas Dominikovi vystřídám, ale zdaleka ne na tak dlouho, jako táhne on mě. Sjíždíme skupinu před námi. Chvilkové zvolnění a pak odjíždíme i jim. Dojíždí nás pár dalších časovkářů a s nimi přeskakujeme další skupinky až k úpatí strmého Bruckenbergu. V závodu, který má přes čtyři tisíce výškových metrů, není rozumné pálit glykogen v rovinatých přejezdech. Ale nemohl jsem tomu odolat. S Dominikem se loučím řka „This is the end of the race for me“ a v kopci zvolňuji nedbaje jeho slibů, že „There will be another flat“.
Nahoře stavím na extrémně dlouhé občerstvení a dojíždí mě Kolíkáč a Vláďa. Trénink z Dolomit stále plodí ovoce a z kopce nejenže neztrácím, ale dokonce získávám. S Kolíkáčem jedeme od dalšího kopce dále spolu, abychom ušetřili za společné fotky. Jedeme docela v poklidu ve větší skupině, ale v předposledním kopci nejlepší borci nastoupí, přitom se je snaží dojet další dojížděči, které se snaží dojet Kolíkáč, kterého se snažím dojet já. Zatímco Kolíkáčovi se dojíždějící dojet podaří, mě už bohužel ne, a tak se na chvíli ocitám sám.
Nakonec trávím poslední desítky kilometrů do Kitzbühelu ve společnosti jednoho bludného Holanďana. Špatně odbočil, tak jsem na něj křičel a počkal, za což se mi odvděčil tím, že většinu cesty tahal špic. Nebyl to můj soupeř, protože zatímco já jsem se snažil šetřit každé šlápnutí na majestátní horu, která hrozivě trčela před námi, kolega už v poklidu dojížděl do zkráceného cíle pod úpatím. Podle pravidel závodu se člověk jedoucí po dlouhé trase může až na poslední křižovatce rozhodnout, že zlatý hřeb vynechá. A po sedmi hodinách v sedle to může být velmi lákavé. Ale já věděl, že nesmím zklamat.
Můj plán byl závod dojet až do konce. S důrazem na dojet, nikoli dojít. Proto hned od začátku Kitzbüheler Horn, sedmikilometrového kopce s průměrně 12% sklonem jedu prostě nejpomaleji, jak to jde. A nejsem sám. Vlastně všichni to šněrujeme od kraje ke kraji tak, že jedeme skoro po vrstevnici. Asfalt je krásný, vozovka široká a provoz v protisměru zakázaný. Zatímco normální lidé jezdí lanovkou nahoru a dolů se svezou na kole, tady je to naopak. Kadenci mám proklatě nízko, stejně jako tepy. Je to dlouhé, ale vlastně nijak zvlášť netrpím. Zpětně si říkám, že jsem možná mohl zkusit zvednout zadek a trochu popojet, ale žádná motivační oranž nebyla v dohledu. Užívám si, že to jde. Nahoře čeká posezení plné euforie z toho, jak i počasí vyšlo na jedničku. Maraton ale končí až v jednu hodinu v noci, kdy se v dešti prokousáme kolonou až někam ke Köblitzu domů. Bylo to krásné a stálo to za to!