Jako otvírák kempu dáváme společenskou sešlost UltraBikers a jejich hromaďák 100 mil Javořickou Vrchovinou. Na start kempu bohužel jen ve třech - já, Luke a Kolíkáč. Plán je jasný, jedeme ho jako týmovou vyjížďku, dám si silové intervaly, není potřeba se rozjíždět. Beztak se do prvního fotopointu pojede na kecačku ... to bude na zahřátí nohou stačit. 40 natěšených silničářů asi neví o našich plánech a první nástup přichází za první zatáčkou po 600 metrech od startu. Krátké brdky strašně bolí, ale přeci ty turisty nenechám odjet! Po 3. nástupu mi dochází, že dneska nepojedu intervaly SV, ale budu závodit. Opět odjíždějící dvojici musím dolepit. Tím se loučím s týmem a dotahuji za sebou dvojici soupeřů k dvojici soupeřů před sebou. V pěti se jede se strašné tempo, pět je moc, nástupy neustávají. Dvojice za mnou kapituluje a konečně ve 3 jedeme kvalitní spolupráci, letíme vstříc zbývajícím 130 km. Panečku, takhle jsem rozjezd maratonu nečekal. Do 70. km bylo víc kopců než na Sázaváku a jedeme o km rychleji, mazec :-) Na 100. km začíná mladší soupeř vadnout, s potěšením své špice neflákám ... prý 2% magnety za mnou bolí a od 120. km jedeme ve dvojici. Řeším prázdné kapsy, s tímhle tempem jsem při výběru svačiny opravdu nepočítal. Na 140. km překonávám energetickou krizi a jsem na tom evidentně lépe než soupeř. Tomu 5 km před cílem dochází. Ovšem profil trasy mu hraje do karet, poslední stoupání přežil s malým odlepem a pak 2 km z kopce v háku za mnou neotočil nohama. V ostré pravé do cíle nestihnu přehodit a soupeř mi mocně nastupuje ze zatáčky. Nevzdávám se a zakládám své maximum na půl km. Polehku odkrajuji náskok a najednou zlomeného soupeře přeletím a dávám vítězný rozhovor na kameru.
multireport