Krásná spravedlivá cyklistika!! I když jsem měl chuť po Sýkořičáku zastavit v první vesnici ve stínu pípy, vycvaknout a říci si... je konec navždy...
S kumpány průjezd Prahou, zase vidět po dlouhé době nabušeného Technika, sejít se u Kaprova auta a s ikonickým číslem 69 (Sukes jel si se mnou) si stoupnout do čelního koridoru. Co bude lepší? Držet letos pozici anebo se jako v minulých letech propracovávat dopředu ze zadních pozic? Do Hostivic za autem, tradiční koleje na Bílé Hoře připravují banánovou koupel pro některé borce. Pak už jen palba, let v balíku a v Unhošti technický průjezd po kostkách přes náměstí a solidně se to natáhlo. Jede se lajna, která se už rozpojila a do prvního kopce Poteplí tak jen asi v 10 lidech.
Bezhlavě střílím po všem, co se hne a do Bratronic v grupě s Terkou Huříkovou, Zdendou Rubášem, Petrem Samkem. Není nás moc a moc se nejede, stále očekávám atak HonzyB zezadu. Ten přichází v myší díře před Alžbětou, kdy nás sjede asi 40 lidí. Od startu mě pálí žáha, vrací se mi předstartovní banán. Do Městečka sjezd ze špice, tady ještě funguji. Do Roztok už pomalu zhasínám a do kopce najíždím s dírou asi 100 metrů na HonzuB. Je ale motivací, na Leontýn si ho doskakuji a věřím, že už to spolu dojedeme.
Bohužel sjezd do Zbečna zase zezadu a Sýkořičák trpím jako zvíře. Jen ten kotel fanoušků a hotel Sýkorák mě motivuje zvednout zadek a přisát se zpět do lajny, kterou táhne HonzaB. Ryba čeká podle domluvy a jeho bidon je neskutečnou vzpruhou. Teď už to musím dát. Ale kdepak, sirky došly, začínám se slušně motat a být nevrlý. Vedro zesiluje, bidonuji, zadní kapsy vymetám, ale nic nepomáhá. Další bufet na sebe vyleju celý bidon vody na hlavu, ale probuzení nepřichází. Žáha stále zlobí a do toho mě cuká ve stehnech. Nebaví mě to, nevím, co tady vlastně dělám. A co budu dělat za týden na Kasárnách?
HonzaB chytil slinu a tahá náš balík, já dělám koncová světla. Mozek nefunguje, jsem vláčen jako hadr na holi. Úhoničák už regulérně křečuji, dojíždí nás čelo střední, nemám myšlenky ani sílu na hákování. Jak jsem se dostal pod Motol vlastně doteď nevím, tam si jen vybavuji, že jsem hodil kašpara a nechal celou skupinu odjet. Kolo nesnáším, křečuji, je mi všechno jedno. Na Spiritce budou asi moje holky, to zase bude podívaná. Chci vycvaknout a sednout si k nim...
Bez emocí, s hlavou mezi rameny se převalit do cíle, medaili zkusit navlíknout za jízdy a dostat od ní do zubů, jo to jsem potřeboval... rodinná péče, hlava ve sprše mě jakž takž dávají do kupy, abych se domotal domů přes Prahu rychlostí 18km/h. .. ale bylo to krásné, i tohle je potřeba zažít, abychom si vážili chvil, kdy jsme plni síly a závodnické chuti ... Skvěle Nemi, HonzaB... fakt lítáte...Technik s nájezdem 70 km zase úplně nepochopitelný výkon ... A VIP špekoun o tom škoda mluvit ...