Titulek „Za tohle mě Žába nepochválí“ u výletu na Zlaté návrší nelhal. Cestou do Teplic mi Žába vysvětluje, jak dnes nemůžu nic jet, když jsem dlouhým výletem zničil všechny přínosy z Dolomit. Věřím mu, včera mi to cestou z práce vůbec nejelo, nohy byly úplně ztuhlé. Ale už mám na Krušnoton Tribute zařízené hlídání dětí, tak musím jet. Na startu se řadíme úplně dopředu. V Teplicích se má jet nezávodně. Ale ani za Teplicemi zaváděcí dodávka pořadatelského Koloshopu neodjíždí a veze nás až někam k Dubí. Po cca 25 kilometrech začíná závod. Za chvilku nás čeká jediné pořádné stoupání z Hrobu na Nové Město. Ambiciózně se držím vpředu, ale když na tepáku vidím 174, radši zpomaluji a Žába s celým německým týmem Petz Racing odjíždí. Jedu sám a v serpentýnách před Novým Městem mě dojíždí jeden borec, se kterým za chvíli sjedeme jednoho Němce. Ve třech spolupracujeme a valíme směr Fláje, kde na bufetu vidím Žábu a další Němce. Vím, že žádný další bufet už nebude, ale jsme ještě relativně na začátku a zásob mám pořád dost, tak nestavím. Žába okamžitě nasedá. Následují dva menší brdky. Žába mi a jednomu dalšímu borcovi nehorázně nakládá. První brdek ještě vyšplháme spolu, ale ve druhém se odlepím. Chyba. Křičím na Žábu, ať počká, ale Žába nevidí a neslyší. Za brdkem mám asi stometrovou díru a vím, že rozjetého Žábu už nedojedu. Morálka upadá, ani za sebou nikoho nevidím. Následujících 62 kilometrů, tedy vlastně většinu závodu, jedu sám. Cestou potkávám pouze jednu slečnu bez čísla, která mi sděluje neuvěřitelnou zprávu, že jsem třetí. Že bych na té občerstvovačce skutečně minul úplně všechny? Informaci potvrzuje i regulovčice na křižovatce. Musím jet. Do cíle je to ještě proklatě daleko a jestli za mnou někdo spolupracuje, dojedou mě. 20 kilometrů před cílem mi dochází voda a já začínám litovat, že jsem na Flájích nestavil. Bojuji, ale necelých 10 kilometrů před cílem jsem dostižen dvěma závodníky. Lepí se za mě a nechtějí střídat, proto musím začít taktizovat a zpomaluji. 3 kilometry před cílem konečně jeden z nich jde na špic. Vystřídám ho až v poslední zatáčce 800 metrů před cílem. 500 metrů před cílem začíná brdek a nastupuji, soupeři se drží. 300 metrů před cílem brdek povoluje a já soupeřům ujíždím pro první bednu v životě. Až po nezávodním dojezdu k prodejně Koloshopu se od Žáby dozvídám, že ten borec, se kterým mi odjeli, celý závod nejel. Nejsem tedy třetí, ale druhý. Je to fantazie. Ještě ráno jsem vůbec nevěděl, jestli ztuhlé nohy rozhýbu. Ambice na bednu jsem nikdy neměl, vždycky byly desítky lepších. A najednou se to sešlo. Málo silné konkurence a životní výkon. Mohlo to být výrazně snazší, kdyby mi Žába neodjel. Ale alespoň vím, že jsem si to dnes zasloužil :-)