Depresivní listopad a 22 let „Vítání Martina“ v hlavě. Nafouknout blatníka a vytáhnout tvrdou zimní výbavu. Mlha a pocitová teplota pod bodem mrazu. Sraz Dráty jsem prováhal, tak se přesunout na Chodovec. Tam už rozjařená skupinka výletníků, co chtějí první body do ŠR :-). Luke to balí, tohle není počasí pro něj. Pod Barranďákem se rozrosteme asi na 15 kusů. Dvojičky švitoří, silnice suchá, jen ta mrazivá mlha zalézá pod nehty. Koleje posvátně přejdeme pěšky a vzdáváme tak hold všem, co tady utrpěli v minulosti nějaké ty bolístky. Žába defektí, Barbánek obětavě spravuje a Kopaninou vzhůru vstříc slunci. Ale to se nekoná, mlha se ne a ne zvednout. Vrchařskou prémií dolů a po vyfrézované silnici zase nahoru směr Bubovice. Dnes asi letadla z místní ranveje lítat nebudou. Mlhošovi dochází baterie v řazení, tak jede jen na malou placku. Na Mořině nás míjí rozjetá grupa s Vencou Nežerkou, jedou taky jen na kecačku :-). Po luxusním asfaltu do Hlásné a jdeme pokořit rychlostní prémii. Žába se ségrou a Grepem to točí domů do tepla. Barbánek na MTB trubkách rozjíždí pekelnou stíhačku, že ani Dreamer na SL7 nestíhá. Nějak mě to zase pohltilo a když jde přese mě HonzaB, tak mě to přímo vydráždilo. Koušu se, a ještě se nechám nasát za vedoucí dvojkou HonzaB + Nemi. Cedule na dosah, tak zvednout zadek a prohrát s Nemim. Restaurace v Srbsku vesele hlaholí a občerstvuje naše těla i duše. Turista, Oťas, Mlhoš jedou kolem vody domů. My ještě prověříme, jak se usadilo občerstvení v našich žaludcích na vrchařské prémii. Ultra vrchaři Dreamer a Nemi odskakují a já s HonzouB svádíme boj o bronz. Nahoře pálí stehna, stejně jako slunce, které konečně vylezlo. Valíme domů přes Třebotovku a Točnou v povznesené náladě. Jo zase to byla tradiční bomba, díky Šlapky!