Před rokem to tady klaplo v závodním rauši od začátku do konce. Co letos? Podaří se to zopakovat? Jsem ale nějak úplně bez ambic a motivace, navíc předpověď počasí je prapodivná, déšť se nenadále tvoří, radary moc nefungují, ale stejně to stále projíždím a hladím na mobilu.
Nakonec vítězí varianta léta, takže jen ve Veranu, radar je vyčištěn. Máme pěkná startovní čísla, tak v koridoru na dohled startovní brány, ťuknout si s kumpány, oslavný ohňostroj na náměstí a pak koloběžkovat po dlažbě skrz historickou bránu. Za městem ostrý start a první kapky. To snad není možné! Deru se vpřed do prvního kopce za Lukem. Povzbuzení s modrou Dogmou a pak zleva Pavel P. s domestikem. Hop mu do háku a naplno závodit, nekoukat na budíky a poslat tam všechno a neřešit, co bude za 2 hodiny. Čekám Luka a HonzuB za zadkem, ale nikde nikdo. Tvoří se grupa a letí se. Je tu i legenda Béda Průcha. Leje, sjezdy plné vody, ale exalith na retro brzdách funguje. V hlavě ale respekt a po každém sjezdu si grupu docvakávat. Sluneční brýle vše proměnily v ponurou jízdu, mraky vody a gejzírů ze zadních kol. Hodina za námi a na budíku 303 NP, je jasné, že za tohle budu platit. Další sjíždění, horizont, Pavel na 20 metrů a jeho domestik ho tlačí za zadek zpět do grupy.... a já?
"Tenhle okamžik, kterej já mám na cyklistice paradoxně rád. Fascinuje mě. To, když se zlomíš jak sirka. Je to, jako kdybys umřel. V zamlženym oparu vidíš skupinu borců, jak legračně pohybujou nohama, pitoreskně přilepený na horní rámové trubce, aby na ně nefoukalo a pomalu se vzdalují v pestrém vláčku. Ale tobě to nevadí, protože ti je všechno jedno. Ty už tady nejsi. Už nemusíš nic…" děkuji Mahagoni za tyhle skvělý pravdivý slova!!
Ale na Etape za chvíli musíš! To je na ní to krásné, že za tebou jede další grupa, kterou můžeš zkusit. A táhne ji Kuře, povzbudí a je tu i náš Technik! No paráda. A co HonzaB a Luke a ...? Valíme dál, přestalo pršet, silnice osychají, snažím se dát do kupy do dalších fází dnešní bitvy. Průjezd Krumlovem bere za srdce, ale i za ruce a nohy, ty kostky jsou šílený! Ale zážitek, na který budu navždy vzpomínat. Kdy je možnost se proletět těmito historickými místy s číslem na zadku a za povzbuzovaní stovek diváků? Fakt krása!
A Kleť je peklo! Další hluboko zapsaná vzpomínka, neskutečný ryk diváků ten kopec vlastně narovnal. Nohy drží a Technik je magnet! Ale horizont a sjezd ne a ne přijít. Úzká oslizlá asfaltka, kde je uprostřed mech. S Hadem a Jirkou Šrainem se navzájem motivujeme, tohle nesmíme pustit.
Konečně padáme dolů a tempo upadá. Technik mě hecuje, že zkusíme odjet, ale cítím pomalu svůj konec. A kopce nekončí, a začínají čím dál tím více kousat. 20 km do cíle a křeče jsou tu. Ale nelámu se, ze sedla, do sedla, jiný posed a vždy to nějak rozeženu. 10 km do cíle a je tu rozdováděný Jenda, každý brdek křečuji, poslední vrchařská prémie, na velkou to zkusit s klukama, ale nedám to s nimi.
Domotat to na kostkové náměstí a pohrozit ručičkou vzhůru k nebesům. Ne, dnes si nemohu nic vyčítat, nechal jsem tu zase všechno a odměnou mi byl závodní rauš od začátku až do konce. Na tu nechuť, co teď zažívám, to vlastně bylo skvělé. 80 % v dešti, v cíli křeč, co mě dožene k slzám, moje holky mě s láskou opečovávají, mám nekontrolovanou třesavku, ale tohle stejně furt chceš! Netrénovat, jen závodit!
Díky orange bojovníci! Nakonec smolná týmová brambora, jelikož Nemi chytil technický problém ještě před startem.