Par vet jmenem skupiny “A”
Na vecerni tiskovce se snazim zjistit, proc Laco se nam odbehl do B-cka. Nu jo, je to jenom nedorozumeni, jede s nami. Hlaseji se nam do skupinu dalsi zajemce, to je dobre, jsme cim dal silnejsi.
Po startu jedeme sice v klidu ale celkem svizne. Asi po 10 kilometrech zjistuji, ze jsem nechal na pokoji cip. Tak to se mi povedlo pretroufout samotneho Kolbabu s jeho opozdenym prijezdem na start v Tatrach :o)). Rychle zvazuji moznosti:
1.Odstoupit
2.Vratit se do Klatov, vzit cip a jet 150-ku
3.Vykaslat se na cip a jet. Ono to nejak dopadne.
Volim treti variantu.
Skupinka se formuje a je docela pocetna. S Lacem a Petrem Nekvindou kontrolujeme spici, snazime se drzet stale tempo. Nestihame ale kontrolovat deni na chvostu skupinky a pak uz jen pri stirdani zjistuji, ze v prvnim stoupani nam odpadli Kolbaba a Rajny, a pri stoupani na Spicak neuviseli Cancellara a Ales. Nic se neda delat, porad je nas dost.
Od Zelezne Rudy se zacina prave cyklisticke peklo. Mlha, dest, protivitr, zima, krece. Tempo se nam zretelne klesa, jen tak tak se skrabeme do kopcu, po rovince se spise jen vezeme. Skupina je obrovskou vyhodou. V Srni na nas ceka PeBe, ze dal uz to pojede s nami. Ale docela se s nami trapi. Jsme na nej proste prilis pomali, a tak na spici nedokaze odhadnout unosne pro nas tempo. A nakonec rozhodne, ze pojede dopredu. Skupinka se nam postupne ridne, nekde pred tretim bufetem zustavame jen ve trech s Lacem a Petrem Nekvindou.
Porad se mi zda, ze jedeme neskutecne pomalu. Minimalny kopecek, a musim prehodit na nejlehci prevod a jen tak tak, dobre, pokud rychlosti 10 km/hod. Nastesti se otepluje, a uz je sucho, a tak povoluji krece. Vsak vyjet Simanov nedokazu. Musim to poprve v zivote potupne vytlacit. Nicmene uz zacina byt jasne, ze planovanych 11 hodin dosahneme. Prichazeji posledni 20 kilometru, nekolik prudkych sjezdu v bocnim protivitru. Petr se stezuje, ze mu zacina vibrovat zadni kolo a nemuze jet rychle. A tak nakonec rozjizdime s Lacem casovku dvojic. A hele, vyplatilo se to, dojizdime ruka v ruce v case 10:28:05. Pro Laco to je osobni rekord, pro mne velmi slusny cas. Petr dojizdi necele tri minuty za nami. Diky, chlapi, pekne jsme si vzajemne pomohli.
Halsim se poradatelum, ze jsem zapomnel cip, a zda se pres to muzu byt zarazen do vysledkove listiny. Nejak nejsou jednotni. Fristensky slibuje, ze vse zaridi, jeho kolega je ale zasadne proti. Tak uvidime.
Na vecernim vyhlaseni panuje euforicka nalada. Slapky jsou videt a i slyset. Proste je to svetovy klub. Je to cest pro mne do neho patrit.