Nejtěžší český maraton ve mě budí respekt. Mám zde sám se sebou nevyřízené účty z prvního loňského pokusu, ze kterého se tradují veselé historky o tom, jak jsem do kopců tlačil kolo a jak jsem uprostřed Pusteven na pokyn Kolíkáče zastavil, odlehčoval a nechal si to odjet. Mám si radši vzít bikové tretry, aby se mi lépe chodilo? Na kolikátém kilometru mě tentokrát Kolíkáč obloží, což mě zlomí? Umřu spíše do kopce, nebo z kopce? Brios nebo Verano?
Alespoň poslední otázku za mě vyřešili Kolíkáč s HonzouB. Je to přece závod, musíš si vzít kombošku do horka. HonzaB mi daruje alespoň noviny, ale ačkoli na startu mrholí a já drkotám zuby, Kolíkáč mi je nekompromisně rve ven z dresu. Je to přece závod! A skutečně, jen co se masa lidí dá do pohybu a watty zatím bezbolestně, ale přece naskakují, je zima ta tam.
Jsme trochu více vpředu než loni a je to znát. Výjezd lesní cestou na Bílý kříž není takové drama, necuká to, na brzdy sahat nemusíme. A sjezd je oproti loňsku také mnohem lepší. Pořadatel zřejmě zajistil důkladné vyčištění asfaltu od mechu a štěrku, který loni tvořil takřka souvislý pás nejen uprostřed cesty. Moc díky! Nikdo se tolik nebojí, nikdo to neodpojuje, a tak jsou dole všichni. Jediná vada na kráse spočívá v tom, že i na Slovensko letíme v pelotonu roztaženém po celé silnici, zatímco proti jede autobus, který na rozdíl od osobních aut na krajnici uhýbat nehodlá.
Jinak se jede tak klidně, že zapomínám na jedinou radu, kterou jsem loni dostal od zkušeného Kapra, a to najet na Hluchanku co nejvíce zepředu. Tam se silnice zase mění v úzkou lesní cestu se 14% stěnou. Kdo nemá zařazeno na kašpárka, končí. A kdo má tu smůlu, že jede za někým, kdo končí, končí taky. Loni jsem nedůstojně tlačil. Letos jedu. Přede mnou naštěstí také všichni jedou, ale není prostor se mezi nimi prosmýknout rychleji, k čemuž mě vybízejí moje nejlehčí převody 36×30. Čelo odjíždí. V nehezkém sjezdu přes odtokové žlaby se snažím vzniklou ztrátu dohnat. Dole před Bílou před sebou vidím početnější skupinu a neuvážlivě je pronásleduji. Snažím se posbírat roztroušené korálky a zorganizovat točící stíhačku. Ale je to moc narychlo, ne každý korálek chce spolupracovat. Jeden korálek přede mnou se zavěsil za rychlejší borce, za chvilku nás ale začal odpojovat, a když jsem na něj zakřičel „Jeď!“, tak dotčeně oponoval „Co na mě řveš?“, jako kdyby byl někde sám na výletě :-)
V klasikářské pasáži kolem vodní nádrže Šance mě dojíždí HonzaB s Kolíkáčem a formujeme pěknou skupinu, poté se navíc přidává Ryba. Díky našemu silnému oranžovému zastoupení udáváme tempo. V kopci na Smrček s dlouhým gravelovým úsekem jedeme s vidinou dalších a těžších kopců možná až moc opatrně, a tak mám čas rozdávat úsměvy do objektivu fotografce v projíždějícím autě. V týmové skupině se jede krásně, o zábavu se stará rádio Kolíkáč.
Na začátku Pusteven obdivujeme krásnou slečnu, která s námi drží krok s batohem na zádech a taškou na řídítkách. Než ji ale někdo z nás stihne požádat o ruku, šťastně ženatý HonzaB velí k vyšším wattům. Ve druhé polovině kopce mě přepadají loňské pochybnosti, protože tady mi to odjelo a těžší část trasy byla pořád přede mnou. HonzaB mě přísně napomíná: „Buď profesionál!“ Na upgrade svého kontraktu s týmem ale pořád marně čekám :-)
Ve sjezdu z Pusteven pronásleduji borce s nápisem Makejbro, který designem svého dresu dělá nelegální reklamu domácímu výrobci tabákových výrobků. Dole nás ale brzdí autobus. Ani já se ho v nepřehledných zatáčkách neodvážím předjet. Znovu formujeme slušnou skupinu, ta však notně prořídne na místě dělení tras. Po široké hlavní silnici stoupáme společně s Kamilem Ackermannem. Ten si je naší početní převahy dobře vědom, a proto kopec na Kasárne jede docela zostra. Do první zatáčky se s ním držím, ale pak se jako přízrak vracejí loňské vzpomínky na tlačící krizi. Ryba zůstal někde dole a já vím, že nesmím zůstat ani metr za Kolíkáčem. Na občerstvovačce stavím na doplnění i vyprázdnění. HonzaB taky staví, ale odjíždí dříve, tak mám co dělat, abych naši skupinku zase dohnal, naštěstí je to ještě pořád nahoru.
Poslední kopec je Bumbálka. Tempo opět pod taktovkou bezchybného dirigenta HonzyB. Přesně sto výškových metrů pod vrcholem nastupuje Filip Tomašov. Hákuji ho, ale nakonec nestačím. Ještě před horizontem se nechávám dostihnout. HonzaB zalehává na rámovku a rozráží vzduch tak rychle, že musím přišlapávat, abych nevypadnul z háku. Hlásím, že jsme sami, protože to jeden závodník před Kolíkáčem rozpojil. HonzaB se jednou ohlédne a pokrčí rameny, že čekat nemá smysl. Točíme a každým kilometrem pěkně ukrajujeme náskok Filipa Tomašova. Ten nás cítí za zády, a tak jede jako o život. Nakonec svůj únik uhájil o necelé dvě vteřiny.
Spurt o 43. místo celkově sice nevyšel, ale přesto zářím štěstím. Vždyť jsem závodil až do konce. Díky HonzoviB za skvělé nastavení tempa. Díky Kolíkáčovi za to, že je mým lakmusovým papírkem indikujícím, jak dobře nebo špatně jedu. Díky Rybovi za práci pro skupinu. Díky Strejdovi za ubytování a pohoštění. Díky Kocotovi za ohleduplného spolunocležníka. A všem, že s vámi byla výborná legrace po celé tři dny, vždyť pro co jiného než pro legraci to děláme :-) Kru1ný hory mám rád, na tenhle závod sem se ti1il, jak je tohle moje první sezóna co objí3dím závody UAC, tak mi i profil poed závodem (62 km a 1100 m vý1kových) nepoipadal tak hroznej. Zjistil jsem, 3e zatím mi vyhovuje krat1í závod i s vit1í intenzitou, ne3 dlouhý a vytrvalostní jízdy, kde se má poedvádit taky nijaký výkon. No to sem je1ti nevidil, jsem sem se 1eredni spletl :-))) . Start byla klasika, od kostela rovinka, dr3et se toho prvního balíku, kde se po rovini jelo i 50 km%/h, trochu mi to poekvapilo, ale tohle u3 znám, tak3e dobrý. Ani to moc nebolelo. Asi po 5 km sem vidil, 3e nijaký blázni se rozhodli jít do úniku, bylo jich asi 5 (Eespa). Hodni 1tistí, kdy3 jedem z kopce a balík se s tím fakt moc nesere... Dojelo se pod kopec, pod TEN kopec a nemám poehled, jestli se únik sjel. Upoímni mi to ani nezajímalo, proto3e mi to poestalo chutnat, moje snaha udr3et se s prvním balíkem si oekla o nijaké ty síly. TEN kopec jsem stoupal s men1í skupinou, kde byli 3 jezdci z mé kategorie, Gdulové ne, ty byli úplni vepoedu, asi. Poeoadilo se na nejleheí poevod co to jde a jelo se. Bylo to fakt na morál, vit1í krizi sem na kole je1ti nemil, hlavou mi lítalo v1echno mo3ný, ale v1echno se to tak nijak toeilo kolem toho, 3e na to seru a co z toho mám. Nakonec se mi hlavu podaoilo umleet frází, kterou sem si pooád dokola oíkal %"Dr3 hubu a 1lapej%". Kopec sem vyjel, kluci mi cukli asi o 20 m, ale stejni bych nemil sílu na to se jich nahooe udr3et. Moje kazeta 11-28 a poevodníky 52x36 je na mi moc, musím u3 koneeni koupit leheí kazetu. Jelo se dál, brzo mi dojela skupina toí, se kterou sem se svezl asi 5 km, ale nakonec mi taky pláchli. Zase sám. V TOM kopci sem za sebou nechal policajta závodníka, který ale mil ureiti místní znalost a moc doboe vidil, 3e kopec vyjet v klidu a pak sbírat ty, co to poepálili. Mimochodem to byl muj plán taky, no zase mi to nevy1lo. Policajt závodník mi dojel, %"poece mi nenatoe fízl s oholenejma nohama%", oekl sem si. Jeli jsme spolu, je1ti s jedním cyklistou bez eísel, co se asi jel jen projet. Kdy3 táhl on, já cejtil, 3e tohle tempo na 1pici nemu3u oplatit a je jen otázkou easu, kdy se na mi vysere a odjede a nebo odpadnu. Kupodivu, kdy3 jsem táhl já, jemu pomalej1í tempo nevadilo a odpoeíval. Od této dvojíce sem se bohu3el odtrhl zhruba nijakých necelých 10 km poed cílem, proto3e se mi rozjel dres a já ho musel zapínat, abych neztratil telefon a klíee v kapsách. Nastala dal1í moje samostatná jízda, kilometr poed cílem mi poedjí3dil Eespa ve dvojici, asi, nevim u3 mi do1lo a ani jsem nezkou1el se za ni povisit. Cíl byl na zaeátku obce Hora sv. Kateoiny, do kopce. Pod kopcem mi dojel jeden, kterej 1el hned poedemi, ale nemil snahu ujet. Ale1i je to tady, tady bude rozhodovat to, kdo má transponder chycenej na vidlici o milimetr dopoedu, tvuj první spurt do cíle, první fotofini1! Byla to chyba, proto3e mi pak chytla poí1erná koee do prdele, kterou cejtím je1ti dneska, ale byl muj! :-))) , spurt sem vyhrál! No a tak ten závod zaplať pánbuh skoneil.%r%n%r%nAť 3ije pudová cyklistika! Doufám, 3e moje výkonnostní koivka brzy bude po celý závod v rovini a poestane mít tvar sestupného schodi1ti.%r%n%r%nP.S. Nemám nic proti policajtum s oholenými nohama, super souboj, po závodu jsem mu gratulovat a podikoval.